Maminčin zdravotní stav se po operaci meningeomu výrazně zhoršil. Nevím, zdali ji máme říct všechno a zdali má naději na vyléčení?
Dobrý den,
moje matka(47 let)prodělala v listopadu 2005 operaci meningeomu(celkem 3-nezhoubné).Lékaři hovoří o úspěšné operaci,maminka se však cítí hůře než před zákrokem-poruchy hybnosti v obou horních končetinách,snížená citlivost v dolních končetinách,poruchy řeči-nemůže si vzpomenout na některá slova,poruchy zraku...Navíc trpí silnými bolestmi-dochází do nemocnice na infuze.Absolvovala také šestitýdenní lázeňskou léčbu-vzhledem k jejímu stavu však byla téměř bez procedur(indiv.cvičení,míčkování,parafin na ruce).Lékaři jí sdělili,že to vše k tomu zákroku patří a že musí být trpělivá.Jedním dechem však doporučují invalidní důchod.Od jednoho z lékařů jsem se dozvěděla,že tlak na mozek byl větší než předpokládali a mozek se po operaci bohužel nezregeneroval.Potíže proto přetrvávají a časem se budou zhoršovat,může dojít i k potupnému ochrnutí.Během operace došlo i k poškození vrtáku a malý úlomek byli lékaři nuceni v těle maminky zanechat,což jí také neřekli a dokonce to nezapsali ani do propouštěcí zprávy.Napovrch to vyplynulo až při magn.rezonanci,kterou nařídil neurolog,který o něčem takovém neměl tušení,kdy nakonec nebylo možné vyšetření provést.Moje maminka je velmi bojovná dáma a nesnáší lež nebo lítost.Vycítila,že jí lékaři neříkají vše a po tomto neúspěšném vyšetření již nikomu z nich nedůvěřuje.Nevíme,zda jí máme říct všechno,co víme.Nikdy nechtěla být někomu na obtíž.Mluvila dokonce i o tom,že než ochrnout,raději by si vzala život.Myslím,že tuší,co se s ní děje.Nevím,co dělat-požádat lékaře,aby jí řekli pravdu?Říct jí pravdu sami?Nebo vše bagatelizovat?Má vůbec nějakou naději na uzdravení?O svém rozhovoru s lékařem jsem s nikým zatím nemluvila.Prosím,poraďte.Moc mne to trápí.Předem Vám děkuji za odpověď.
Milá Štěpánko,
chápu Vaše obavy i nejistoty ohledně zdravotního stavu Vaší maminky a také věřím, že vaše maminka cítí nedůvěru, když se její zdravotní stav nezlepšuje, či dokonce zhoršuje a ona k tomu nedostane žádné vysvětlení.
Mozek je opravdu velmi citlivý orgán a po každém zásahu do struktury mozku skutečně trvá velice dlouho, než se zregeneruje (možná znáte, jak dlouho se lidé zotavují po mozkové příhodě, tzv. mozkové mrtvici). Bohužel se někdy stane, že stav už nelze vrátit do původní podoby, některé zásahy prostě natrvalo poruší citlivou mozkovou tkáň a ta už potom není schopna regenerace. To, jak je tomu u Vaší maminky, samozřejmě nevím a je možné, že ani její ošetřující lékaři Vám nemohou teď s jistotou říci, jak se přesně stav bude vyvíjet. Každý člověk je individualita a někdy lze jen těžko odhadnout, jak se bude daný pacient uzdravovat a jak velkou má naději na uzdravení.
Tím ale nechci chování lékařů omlouvat, samozřejmě si myslím, že je chyba, že ji o stavu lépe neinformovali, natož že zamlčeli kovový úlomek po operaci…
Ale teď zpět k Vaší nejdůležitější otázce, jak s Vaší maminkou o nemoci mluvit. Myslím si, že je správné, aby Vaše maminka o svém zdravotním stavu věděla pravdu. Informace o jejím zdravotním stavu by jí ale měl sdělovat lékař a to z několika důvodů – pokud ji informace od lékařů řeknete vy, nedůvěra k lékařům se ještě zvětší, což jejímu dalšímu léčení jistě neprospěje. Dále je to pro Vás jistě veliké břemeno mamince říkat závažné a nepříznivé informace a lékaři by tuto jistě ne příjemnou povinnost neměli nechávat na Vás. A v neposlední řadě bude mít maminka jistě mnoho dalších otázek ohledně své nemoci a dalšího vývoje, které Vy ji možná nebudete umět zodpovědět a tak se stav nejistoty bude zase dále prohlubovat…Tím ale nechci říct, že byste s ní o její nemoci neměli mluvit, naopak, buďte připraveni, pokud si to bude přát, mluvit s ní o všem co ji trápí a z čeho má obavy. Ujistěte ji, že jste připraveni ji pomoci a že je pro Vás důležitá a máte ji rádi, ať už je v jakémkoliv zdravotním stavu.
Milá Štěpánko, doporučila bych Vám pokusit se najít lékaře — neurologa, který by byl ochoten si Vaši maminku převzít do péče a o všem ji citlivě a pravdivě informovat a ke kterému by Vaše maminka mohla dále docházet. Je možné, že Vaše maminka bude potřebovat i péči psychologa. Ten by ji mohl, společně s Vámi, pomoci najít i v této složité životní - troufám si říct i krizové situaci východisko a řešení a hlavně chuť do dalšího života. Dále bych Vám doporučila se s lékaři domluvit, zda by ji neprospěla rehabilitace a cvičení pod odborným vedením. Nevíte-li kam se obrátit, zeptejte se praktického lékaře Vaší maminky, měl by Vám pomoci najít kontakt na neurologa, psychologa evntuelně psychiatra i rehabilitaci.
Přeji Vám mnoho úspěchů, sil a vstřícného přístupu od zdravotníků a Vaší mamince mnoho zdraví a štěstí do dalšího života.
Jana Michlová
Dotaz zodpovídá
