Amputovaná noha - jaká je prognóza?
mojí matce byla provedena v listopadu 2006 amputace levé nohy vysoko nad kolenem (ucpané cévy, tromby). Na pravé noze byl proveden "bajpás". Amputovaná noha se neléčí, mokvá a v současné době z ní silně vytéká hnis. Byla tři měsíce v domácí péči a nyní je s touto nohou opět v nemocnici. Je apatická, jí velice málo, téměř nic, má bolesti, nechce spolupracovat, má proleženiny, pouze leží na zádech a vůbec se nepohybuje. Jaká je zde naděje na zlepšení stavu? Dá se to léčit jak? Děkuji za odpověď.
Matce byla provedena amputace nohy vysoko nad kolenem. Noha se neléčí, mokvá, vytéká hnis. Matka je apatická, jí velice málo, má bolesti, nechce spolupracovat, má proleženiny, vůbec se nepohybuje. Jaká je zde naděje na zlepšení stavu?
Vážená paní,
z Vašeho dopisu vyplývá, že zdravotní stav maminky je závažný.
Nedozvídám se, kolik je jí let ani jaké má další zdravotní problémy. Když se jizva po amputaci nehojí, může to mít celou řadu příčin. Některé z nich jsou vemi špatně ovlivnitelné (např.cévní prokrvení amputované části končetiny), některé částečně ovlivnit lze (např. dobrá léčba cukrovky). Situace, kdy je rána chronicky zanícená, kdy z ní “vytéká hnis”, je pro celý organismus velice závažná. Člověka to většinou velmi vysiluje, takový zánět bývá také velmi bolestivý. Hrozí rozvoj sepse — “otravy krve”. Lékaři se snaží těmto komplikacícm předejít. Dnešními postupy lze bolest zmírnit tak, aby byla dobře snesitelná. Někdy se ale zlepšení dostavuje velmi pomalu, někdy je pacient již tak zesláblý, že se rána nezahojí. Bývá to nejčastěji u pacientů starých, kteří současně trpí celou řadou dalších nemocí. To, o čem zde píši, je rovina medicínská. Určitě neváhejte a pravidelně se ptejte ošetřujícího lékaře, jak hojení probíhá a jaký je jejich další léčebný plán.
Z Vašeho dopisu mi ale také zaznívá, že je maminka celou situací velmi unavená psychicky. Být trvale upoutána na lůžko, s nehojící se ránou, se silnými bolestmi a proleženinami je nesmírně náročené a ubíjející. Někteří pacienti v této situaci ztratí chuť žít, ztratí zájem o okolní dění a stáhnou se do sebe. Někdy je pocit bezmoci tak veliký, že začnou vyhlížet smrt jako čekávaný konec a vysvobození. Doporučuji Vám, abyste se pokusila na situaci své maminky podívat i z této stránky. Jestli je to ještě možné, zeptejte se maminky, co jí na současné situaci nejvíce vadí, zda má vlastně ještě chuť žít, zda má pro co žít, jestli by nebyla nejraději, kdyby její současné trápení skončilo. Myslím si, že podobné myšlenky se jí honí hlavou, ale nemá s kým o tom hovořit. Buďte jí nablízku, sice nemůžete její trápení skončit, ale svojí vnímavou a citlivou přítomností (ať už se slovy nebo i bez nich, např. jen dotyky) jí můžete hodně ulehčit.
Přeji Vám hodně sil
MUDr. Regina Slámová
Dotaz zodpovídá
