Metastáze v játrech, neúšpěsná chemoterapie - jaká je prognóza?
Dobrý den. Prosím Vás o radu. Mám 84 letou babičku, které před rokem a půl diagnostikovali lékaři zhoubný nádor vaječníku a provedla se radikální operace. Protože nebylo podezření na metastázy, také vzhledem k jejímu věku, se neprovedla adjuvantní chemoterapie. Po roce byly zjištěny metastázy v játrech. Následovala chemoterapie první linie a pak druhé, obě neúspěšné. Třetí řada chemoterapie nebyla pro sníženou glomerulární filtraci ledvin indikována. Takže chemoterapie asi před měsícem byla ukončena a babička po 14 dnech dostala trombózu do pravého třísla. Nyní je v nemocnici. Lékaři nám sdělili, že má babička metastázy téměř v celé dutině břišní (byla na sonu) a nastínili nám, že prognóza není dobrá. Jenže to je ten problém. Babička ještě chodí (dojde si na záchod), myslí jí to dobře, je sice velmi slabá a nemá už chuť k jídlu, ale nemá kromě toho třísla výraznější bolesti. Sice ví, že má rakovinu, ale myslí si, že se z toho snad vyléčí nebo, že se to alespoň zastaví a bude se zlepšovat. Naneštěstí jejího manžela odvezli také do nemocnice, dědeček byl už před tím dementní a odkázaný na pečovatleky, ale alespoň jakžtakž došel na záchod, teď už nechodí a je na infůzích, pojede do LDNky, protože ležáka doma nezvládneme ani pečovatelky. Problém je v tom, že jsme malá rodina a mamka je už úplně vyčerpaná, nemůže se o babičku doma postarat ani v kombinaci s pečovatelkami, neboť musí chodit ještě za dědou do nemocnice a do práce (učitelka). Já jsem na rizikovém těhotenství. Nikdo jiný se o prarodiče starat nemůže, bohužel. Musela jsem tedy mamku přesvědčit, že babičku musíme dát taky do LDNky na rehabilitační oddělení, jenže babička dlouho nechtěla souhlasit a mamka se z toho v podstatě psych. zhroutila, je na nemocenské a bude brát Citalec. Nakonec teda babička souhlasila, ale teď k mému dotazu: Jak dlouho si myslíte, že babička ještě bude žít, kdy je načase, abychom jí dovedli psychologa, aby jí vysvětlil, že už se nevyléčí a třeba jí poradil hospic? Kdy se to má udělat a co se čeká od nás jako rodiny? Bohužel babička se opravdu nemůže vrátit domů, mám ale strach, že se jí v LDNce nebude líbit a bude mamku psych. vydírat, že chce domů, ale to není v naších silách. Děkuji moc za odpověď.
Babička je po operaci vaječníku, objevily se metastáze v játrech a následovala neúšpěsná chemoterapie. Jak dlouho si myslíte, že babička ještě bude žít, kdy je načase, abychom jí dovedli psychologa, aby jí vysvětlil, že už se nevyléčí a třeba jí poradil hospic? Kdy se to má udělat a co se čeká od nás jako rodiny?
Vážená paní Hano,
z Vašeho dotazu vyplývá, že se nacházíte ve velmi obtížné situaci.
Zdravotní stav Vaší babičky je vážný. Když se rakovina vaječníku rozšíří do dutiny břišní i přesto, že se vyzkoušely různé typy chemoterapie, mívají před sebou pacienti obvykle čas života, který se počítá na týdny, někdy na měsíce, určitě ale ne na roky.. Kolik těch týdnů nebo měsíců bude nevím.
Závisí to na rychlosti s jakou nádor poroste, ale také hodně na tom, jakou péči babička v této fázi života bude mít. Obecně lze říci, že lze očekávat, že babička bude mít problém s narůstající slabostí, únavou, nechutenstvím…, možná i s nevolností a zvracením. Bolesti často nebývají tak významné.
Situace, kdy pacient slyší od onkologa, že již nádor nelze další chemoterapií léčit, je velmi náročná. Mnoho lékařů a příbuzných má strach z toho, že to pacient “neunese”, ” že se “sesype”, že skočí z okna”. Proto pacientovi tuto informaci neříkají, různě jí zastírají a zamlžují a přitom o celé věci docela otevřeně hovoří s pacientovou rodinou. Přesto naše zkušenost v hospicech je taková, že je dobré pacientovi nikdy nelhat a o tom, že je nemoc závažná s ním postupně hovořit a dle možností mu pomáhat, aby tuto nelehkou situaci “ustál”. Takovýto rozhovor by s pacientem měl vést lékař, ale také třeba Vy, kteří jste byli od lékaře informováni.
Přítomnost psychologa není k tomuto rozhovoru nezbytně nutná. Smutek a slzy k takovým rozhovorům patří, ale Vaše babička Vás bude mít nablízku, a to bude pro ni velmi důležité. I když babičku čeká život s nemocí, kterou nelze vyléčit a čekají ji i různé obtíže, její život nekončí a závisí na ni a i na Vás, jak ho prožije.
Z Vašeho popisu soudím, že Vaše rodinná situace Vám opravdu neumožňuje o babičku s nádorem a dědečka s těžkou demencí pečovat doma. Hovoříte o LDN.
To je jistě jedna možnost, zvláště pokud by se podařilo zařídit, aby tam byli dědeček a babička spolu. Jinak se mi ale zdá, právě pro pacienty v tak pokročilém stádiu nemoci jako Vaše babička, jako ideální zařízení lůžkový hospic. V hospici totiž lékaři a sestry umí nejen velmi dobře léčit bolest, ale umí také těžce nemocného pacienta psychologicky podporovat, zkrátka ho “doporovázet” závěrečnou fází života. V hospici je také neomezená návštěvní doba, se svým blízkým tam můžete pobývat, jak dlouho chcete, můžete tam dokonce přespávat. V některých hospicech by asi bylo možné domluvit současné přijetí vašeho dědečka i babičky. Zepteje se vašeho praktického lékaře, popř. ošetřujícího onkologa Vaší babičky, který je nejbližší hospic Vašemu bydlišti. Pokus se pro hospic rozhodnete a babička s tím bude souhlasit, poproste babiččina lékaře, aby vypsal žádost. Seznam lůžkových hospiců v celé ČR najdete zde.
Paní Hano, Vaše situace opravdu vůbec není jednoduchá. Držím Vám palce, abyste nacházeli odvahu, síly a dobrá řešení
S pozdravem
MUDr. Regina Slámová
Dotaz zodpovídá
