Tchyně velmi těžce nese smrt tchána, její nálady a chování se strašně mění. Psychicky nás to s manželem vyčerpává.
Dobrý den,
před čtyřmi měsíci umřel můj tchán, jednalo se o náhlou smrt, bylo mu jen 56 let. I pro manžela to byla velká ztráta, ale se smrtí tatínka se svým způsobem vyrovnal a ví, že musí žít dál, chodit do práce, i přestože jeho smutek stále trvá. Pro nás oba je ale především psychicky náročné chování jeho maminky. Se smrtí manžela se stále nevyrovnala. Ze začátku jsme k ní jezdili denně a pak jak to bylo možné. Manžel musí chodit do práce a vrací se domů večer, někdy i druhý den, já jsem doma s osmi měsíčním miminkem. Bohužel ale většinou dopoledne spí a odpoledne už je tchýně v práci (i o víkendu), proto jsem jí několikrát zvala na návštěvu k nám - ona je ale dotčená, že má přijet ona k nám. Ať uděláme cokoliv tak si vždy najde něco co nám může vyčítat. Druhý den se pak chová jako když se nic nestalo. Její nálady se strašně rychle mění. Jsem z toho psychicky vyčerpaná a manžel také. Vím, že to musí být velká ztráta, ale na druhou stranu si říkám, že když umřel můj táta, bylo mi třináct let, měla jsem další dva sourozence a moje máma to musela zvládnout všechno sama (myslím tím, že my děti jsme ji asi moc nepomohli). To ona říct nemůže. Manžel zařizoval veškeré věci okolo pohřbu, vyřizuje dědictví, byli jsme ji i zažádat o vdovský důchod. Ona má ale pocit, že je na vše sama a že pro ní nic neděláme. Vidí jen to co chce, co nám může vyčítat a ostatní bere jako samozřejmost. Myslíme si, že by si potřebovala promluvit s nějakým odborníkem, ale když jí to navrhneme my, tak to bude zase špatně. Můžete mi, prosím, poradit jak se k ní máme chovat a případně kdo a jak by ji měl návštěvu u psychologa navrhnout? Děkuji za odpověď
Dělá Vám starosti Vaše tchyně, která se těžko vyrovnává se smrtí svého manžela.
Dobrý den, paní Andy,
vnímám, že ve vztahu k ní se cítíte nedoceněná a bezmocná, možná se na ni i zlobíte. Vážím si toho, co jste pro ni udělali a děláte. Uvědomuji si, že ani pro Vás jako rodinu není snadné zvládnout vyrovnávání se smrtí tatínka/tchána, praktické záležitosti s ní spojené, unést tchýniny nálady, časově náročnou práci Vašeho muže a péči o miminko. Oceňuji, že toto všechno zvládáte.
Připadá mi, že současnou situaci zažíváte každý jinak a každý potřebujete něco jiného. Vy jako rodina za sebou máte část truchlení a úspěšně jste ji „zvládli“, jak píšete. Život pro Vás jde dál. Ano, smutek a stýskání tu nejspíš jsou stále, víc asi pro Vašeho manžela, i vzpomínky jsou živé a místy ještě bolí, ale je možné s tím žít.
Vaší tchýni se zřejmě nedaří vyrovnat s odchodem partnera tak rychle, jak byste si přáli (možná i jak by si přála ona sama). Působí dojmem stále nazlobené, nespokojené a nevypočitatelně náladové ženy. Může k tomu mít spousty důvodů – manželova smrt bolí, stýská se jí, nic není tak, jak byla zvyklá. Možná si těžko zvyká být sama, chybí někdo, kdo ji doplňoval. Možná si připadá ztracená v množství úkolů, které ji čekají. A možná je ve fázi truchlení, kdy prožívá mnoho zlosti — a neumí si s ní poradit jinak, než že ji nasměřuje na lidi okolo sebe. Chápu, že pro Vás je to velmi vyčerpávající – o to víc si vážím toho, že jste s ní vydrželi a že hledáte cesty, jak tu pro ni být i nadále, a zachovat si přitom duševní zdraví.
V tomto především bych Vás chtěla podpořit — abyste pečovala o své nitro, abyste pamatovala na doplnění energie do pomyslné nádoby Vašich sil. Dělejte věci, s kterými máte zkušenost, že Vás občerství. Hledejte opory u svých blízkých i u dalších lidí, nebojte se jim svěřit s trápením. Věřím, že i když jste teď svázaná s Vaším miminkem, najdete způsoby, jak své síly obnovovat. Zkuste i kontakt s Vaší tchýní naplánovat tak, aby zbyl prostor i pro Vaše vnitřní občerstvení.
Vrátím se ještě k Vaší tchýni: přemýšlím o tom, co zvládá sama a v čem vlastně potřebuje Vaši pomoc. Píšete, že chodí denně do práce – to je dobré. Také si dokáže uvědomit a jasně odmítnout to, co nechce. Ale co vlastně od Vás chce, to je pro všechny zatím záhadou. Můžete najít vhodnou chvíli a promluvit s ní o tom? Ujistit ji, že Vám na ní záleží a skutečně jí chcete být užiteční, jen si nejste jistí, zda děláte to pravé… Potřebuje pomoct v praktických věcech, jako jsou složenky a pozůstalost? Nebo by si raději přála strávit společné chvíle povídáním a poplakáním si nad manželovou smrtí? Sní tajně o ocenění za nějakou změnu, kterou udělala? Uvítala by, kdyby jí někdo pomohl s domácností, nebo se raději ujme role hostitelky – i když to nebude tak často, jak by si možná přála? Znáte svou tchýni daleko lépe, věřím, že přijdete na nápady, jak společné chvíle alespoň trochu zpříjemnit. Takový rozhovor může vést také k ujasnění vzájemných možností a hranic – přirozeně, ne všechno můžete splnit a možná ne všechno Vaší tchýni vyhovuje.
Zvažovala jste i návštěvu odborníka. To bývá dobrý nápad, jen si nejsem jistá, zda nepřichází brzo. Truchlení obvykle trvá zhruba dva roky (jde orientační dobu, nikoli přesný termín). Myslím si, že Vaše tchýně je v procesu truchlení teprve na začátku a i když je to pro ni (i pro Vás všechny) těžké, zvládá ho v rámci svých možností dobře. Pokud by se Vám nedařila vzájemná domluva a Vaše vztahy by i nadále trpěly, návštěva odborníka je na místě. Myslím odborníka na rodinné vztahy – rodinného poradce. Poradny pro manželství a rodinu najdete v téměř každém okresním městě, můžete využít i jinou než Vaši nejbližší, jejich služby bývají zpravidla bezplatné. Můžete přijít i jen Vy, bez tchýně, a hledat cesty k nastolení vzájemně se respektujících vztahů.
Paní Andy, přeji Vám hodně sil a mnoho moudrosti a vzájemného porozumění. Moc Vám fandím, aby se Vám podařilo vybudovat dobré vztahy. Budu na Vás myslet.
Petra Hálková
Dotaz zodpovídá
