Před 11 lety mi tragicky zemřel manžel. Prožívám prázdno. Jak mám jít dál?
Před jedenácti dny mi tragicky zemřel manžel (34) při pádu z výšky 16,5m. Máme za sebou 17ti letý vztah a dvě holky 3 a 6 let. Nehroutím se,protože péče o děti mi to nedovolí. Emoce chodí ve vlnách - jen to neskutečné prázdno doma, uvnitř mě je nesnesitelné. Pokládám to za fakt blbej fór, když odejde 100% ní táta, manžel, chlap, kamarád. Nepil, nekouřil, žil pouze pro mě, holky a práci. Vysvětlení či názor pana faráře mám, nicméně nevím, jak žít dál. Já to bez něj neumím. Neumím dát holkám to, co jim dával on. Byť se sebevíc snažím. Při pohledu na šťastný rodinky bych řvala. Nemůžu tu situaci příjmout, byť se vážně snažím. Byli jsme v dokonalé souhře a harmonii. A teď ? Jen prázdno. Nikdo se už na mě nepodívá, jako on, nikdo už mě nepolíbí jako on, nebude se dívat na naše děti stejně jako on... Je mi 31 let a mám pocit, že mě čeká už jen postarat se o děti, chopit se práce a tím můj životní elán končí. Někdy jsem naštvaná, že pokud se mi nic vážného nestane, bude trvat minimálně 40 let než jeho přítomnost opět ucítím. Vážně bych potřebovala vědět, jak dál...
Dobrý den,
dovolte mi, abych Vám vyjádřila soustrast s náhlou smrtí Vašeho manžela. Je to velká ztráta a je o to větší, že je zcela nečekaná.
Chápu, že se Vám nedaří hned nasměrovat život v novém režimu bez muže, kterého stále milujete. Píšete, že Vám nejde situaci přijmout, a to se opravdu nedá hned. 11 dní či pár týdnů je v rámci takové situace opravdu krátká doba. Pokud lze situaci akceptovat, je na to třeba poměrně dlouhý čas, počítaný spíš na měsíce než na dny. Byli jste spolu šťastní a není možné se takového života bezbolestně a hned vzdát, přijmout, že už bude všechno jinak.
Napsala jste, že nemůžete dcerkám poskytnout to, co manžel – nechtějte to po sobě. Váš muž je v tuto chvíli opravdu nenahraditelný, nic bez něj nemůže být stejné jako s ním. Vytvářet nyní náhradu za něj není nutné ani možné. Život bez něho může jít dál, ale nemůže být takový, jako by se nic nestalo. Nerada bych, aby znělo krutě, co Vám píši, ráda bych Vás podpořila v tom, abyste nemusela nyní čelit požadavkům, které není možné plnit, abyste mohla dokončit, co je třeba, a postupně vytvářet nový život s dcerami, tak jak to budete potřebovat a jak to půjde.
Je možné, že se Vám časem podaří najít někoho, kdo se na Vás bude dívat také pěkně, s kým to bude milé, ale máte pravdu — nebude to stejné. S manželem jste tvořili jedinečnou dvojici, harmonii, která si zaslouží čas a prostor na rozloučení a vnitřní dokončení. Nejde napodobit a snad to ani není cílem. Jde vytvořit něco jiného, novou kvalitu, ale na to je ještě brzo.
Ptala jste se jak dál. Neexistuje asi univerzální scénář, jak postupovat. Je třeba dopřát si klid, podporu blízkých, prostor pro truchlení. Teď je doba, kdy je na místě spolehnout se více na pomoc druhých, protože jste oslabená, zraněná, nemůžete mít hned sílu na další překážky. Pokud budete potřebovat, neváhejte vyhledat pomoc (přátelskou či odbornou). Trápení, které Vás potkalo, vyžaduje hodně Vašich psychických i fyzických kapacit a není ostuda čerpat či opírat se o druhé. Až odezní největší smutek, pak je teprve čas začít se rozhlížet (snad postupně s novou chutí do života), jak postupovat dál. Další kroky by měly odpovídat hlavně Vašim potřebám a potřebám Vašich holčiček. Toto období pak vyžaduje větší citlivost k vám samotným, obecné návody mohou být inspirací, ale ne nutným vytyčením cesty.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
