Přenáším domů věci z maminčina bytu, který po jejím úmrtí vyklízím. Příteli to vadí. Co mám dělat?
Dobrý den,
moc prosím o radu a náhled na situaci. Před měsícem mi zemřela maminka, čeká mě vyklízení bytu..
Je to pro mě hrozně bolestivé, denně jsme byly v kontaktu,v bytě jsem vyrůstala.Nabidla jsem být rodičům přítele,budou se tam stěhovat.A teď ten problém..
Přítel měl moji maminku moc rád,já začala se stěhováním věcí (oblečení, květiny)co zvládnu sama..pohádali jsme se, vadí mu , že věci dávám domů,že je tady vidí (hrníčky, dózy,kytky) Řekl mi, že zachvíli to bude u nás,jako u mamky, že se ho ani nezeptám,jestli mu to nevadí..
Vím,že to pro něj není příjemný,ale mě je těch věcí líto, všeho..obrázky,nábytek, oblečení,všechno mi maminku připomíná a je pro mě těžké se toho vzdát,na druhou stranu jsem si vědoma, že ho z toho vynechávám a nedokážu uvažovat racionálně..
Přítel mi řekl,že si myslel,že si nechám jen pár drobností na památku a ne že z našeho domu postupně udělám mamky byt.
On má oba rodiče, já už nikoho,i tatínek mi umřel..
Co mám dělat,nechci se s ním hádat,přijde mi,že mě vůbec nechápe,nemůže vědět,jak mi je,když to nikdy nezažil.
Mám si opravdu nechat jen pár drobností,co mi mamku připomene a zbytek prodat,darovat?
Moc děkuji za radu.
Vaše maminka před měsícem zemřela. Potřebujete rychle vyklidit její byt. Maminčiny věci přenášíte k sobě domů. Vašemu příteli to vadí, vyčítá Vám, že s ho neptáte, co doma chce mít. Věcí je Vám líto, připomínají Vám maminku. Nechcete se s přítelem hádat, ale cítíte, že Vám nerozumí, nechápe, jak Vám je. Ptáte se zda si nechat jen pár drobností a zbytek věcí dát pryč.
Dobrý den,
situace s věcmi po mamince, kterou popisujete se hodně týká procesu truchlení. Nejde Vám rozloučit se s nimi rychle, a tak je nosíte do již zařízeného bytu, aniž to konzultujete s partnerem. Pro tuto chvíli je pro Vás asi o něco důležitější věci jen převést a netřídit, než se partnera ptát na jeho názor. Možná na to nemáte kapacitu.
Zpočátku je pro mnoho blízkých pozůstalých velmi těžké rozloučit se s věcmi po zemřelém člověku. Ještě nejsou připraveni potvrdit jeho úmrtí tím, že nějak naruší či rozboří jeho svět. V takovém případě to obvykle trvá déle než několik týdnů, jsou to spíš měsíce, než je člověk připraven začít rozumně věci třídit, rozdávat či vyhazovat. To je opravdu pro okolí, které takovou ztrátu nezažilo, někdy obtížné pochopit. Zbavit se věcí po mamince Vám teď může připadat nemožné, připomínají ji a připomínají Vám vaše dětství a život s rodiči, a tak ještě asi nejste schopná tuto kapitolu uzavřít. To je normální a v pořádku. Musela jste se rozloučit s maminkou a tohle je další potvrzení, že život s ní už skončil. V tomto směru to mají výhodnější lidé, kteří na vyklízení nemusejí spěchat a mají čas počkat, až se na to budou cítit. Vy jste tlačená situací, a přitom byste potřebovala ještě věci pozdržet, neukončit maminčin svět tak rychle. I to ovšem patří k životu, ne vždycky máme čas a ideální podmínky, jak bychom potřebovali. U Vás je možná výrazný rozdíl v tom, jak dlouho byste potřebovala nechat maminčiny věci na místě a jak rychle s nimi musíte něco udělat.
Váš přítel se na to asi kouká z hlediska současnosti. Chce s Vámi být v přítomnosti a žít něco vašeho společného a tím, že nosíte věci do společného prostoru, může se cítit být ve své důležitosti pro Vás přehlížený. Nejspíš je pro něj velmi podstatné, abyste společný svět vytvářeli spolu a mohl do zařízení vašeho bydlení mluvit, což je určitě pochopitelné. Nemusí nyní rozumět tomu, že pro Vás na nějakou dobu budou významné potřeby související s truchlením a loučením s maminkou. Asi ani netuší, že truchlení trvá delší dobu a projevuje se i tímto způsobem.
Z hlediska budoucnosti je opravdu lepší nechat si jen to vztahově cenné, nějakou rodinnou vzpomínku, věci, které můžete použít a Vašemu příteli nebudou vadit. Jen je důležité to časování. Je třeba se na to cítit a dojít k tomu sama, abyste to do budoucna svému partnerovi nevyčítala. Stejně tak je ale nutné tuto fázi neprodlužovat, aby to zase nevyčítal partner Vám.
Doporučila bych Vám požádat partnera o shovívavost. Poproste ho o nějaký čas, než budete moci rozumně s věcmi po mamince naložit.
Zároveň, pokud mu opravdu něco překáží, zvažte, jestli byste mu nemohla vyjít vstříc – proto, aby cítil, že ho berete vážně. On asi opravdu nemůže pochopit, jak je to pro Vás těžké. Zároveň asi nechce žít v pozůstalosti Vaší maminky, chce žít s Vámi. Zkuste ho požádat, aby Vám časem pomohl věci třídit, pokud budete potřebovat, nabídnout mu, že časem budete moci brát jeho názor víc v úvahu. Možná by také pomohlo, kdybyste věci po mamince neumísťovala po celém vašem bytě, ale domluvili jste se s partnerem, kam je můžete uložit, aby to pro Vás bylo dost důstojné a on viděl, že jeho názor a prostor je pro Vás také hodný respektu. Respekt k Vašemu loučení s maminkou je potřebný. Zároveň by byla škoda, kdyby tím utrpěl Váš partnerský vztah. Proto by mohlo být užitečné vysvětlovat a žádat o prostor, i když tomu Váš partner nebude rozumět. Tam, kde to na něj bude moc, uvažovat o ústupcích a možnostech z Vaší strany.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
