Tatínek zemřel před 7 měsíci. Strašně to bolí. Máma má nového partnera. Je to na mě moc brzy. Jak to zpracovat?
Dobrý den.
10.10.2021 mi zemřel tatínek na rakovinu plic. od stanovení diagnózy až do posledního jeho výdechu uběhlo 8 měsíců. Když umíral měli jsme jej doma, držela jsem ho za ruku viděla jeho odchod, tak strašně to bolí nedokážu to zpracovat nemám moc času. Mám dvě malé děti 4 a 2 roky. Mé pocity a bolest je odsouvána na druhou kolej. Dnes mi máma oznámila, že má partnera. Já jí to přeji, nechci, aby byla sama, ale je to na mě moc brzy. Vysvětlila mi, že jako partner taťka umřel, už když stanovili diagnózu. Měli nádherný vztah plný lásky, jezdili spolu kamionem, byli mi vzorem. Neumím si představit mámu s někým jiným. Já jí nechci ani vidět, je to pro mne rána a šok. Není to ani rok, co zemřel. Nevím zda-li s ní dokážu ještě někdy mluvit normálně. Velmi mne ranilo, že dokáže dělat, jakoby tu snad ani nebyl. Ještě není ani stanoven termín s notářkou, ještě není ani jméno na náhrobku ještě to nedokáži zpracovat. Je mi 27 a už nemám ani milovanou babičku už ani nemám tatínka se kterým jsme měli naprosto úžasný vztah. Máma se nikdy o mne nijak nezajímala s mámou jsem nikdy takový vztah, jako s tátou nikdy nenavázala. Přeji ji ať je šťastná, ale moc si přeji ať její osobní život, jde mimo mě. Bydlíme od sebe asi 50 metrů ve stejné vesnici. ten člověk je taktéž z této vesnice a chodí spolu do jediné hospody ve vesnici. Já konečně začala chodit do společnosti, navázala kontakty s kamarádkami, začala chodit s dětmi koukat na fotbal, jak hraje tatínek a neumím si představit, je potkávat, jak se "cicmají" nebo jsou tam spolu apod.. Moc děkuji za přečtení a budu nejšťastnější, za nějakou radu, jak to zpracovat dva dny jsem nejedla jen brečím. Před dětmi dělám silnou, ale cítí to ze mě. Mamince jsem nic špatného neřekla, dokonce jsem dělala, že jí to přeji a jsem šťastná, že je šťastná, ale jsem sama ze sebe překvapená, jak moc se s tím nedokáži smířit.
Tatínek v říjnu zemřel. Když umíral, měli jste ho doma, držela jste ho za ruku. Strašně to bolí. Nemáte čas to zpracovat, máte dvě malé děti. Dnes Vám máma oznámila, že má partnera. Přejete jí to, ale je to na Vás moc brzy. Hledáte radu, jak to zpracovat.
Dobrý den,
píšete nejen o své ztrátě tatínka, ale i o zranění, které pociťujete v rámci reakce Vaší mámy.
Je mi líto, nejen, že Vám zemřel tatínek, ale i to, že své truchlení odsouváte na druhou kolej. Chápu, že s malými dětmi je těžké najít čas prostor pro svou bolest. Zároveň si představuji, že to ubírá hodně energie i otevřenosti k ostatním. Zní dobře, že už jste zase mohla začít chodit do společnosti a trávit příjemný čas se svou rodinou. Je to známka toho, že už můžete být lépe s druhými lidmi a ti Vám zase mohou pomoci nacházet postupně radost v novém uspořádání Vašeho života.
V rámci Vašeho truchlení je maminčina zpráva o novém vztahu asi těžko přijatelná. Vy jste se s tatínkem ještě úplně vnitřně nerozloučila a maminka ho pro Vás již „nahradila“ novým mužem. Je pravda, že dřív byla společensky zakotvená doba okolo jednoho roku, kdy se očekávalo, že si vdova či vdovec nového partnera nepřivedou nebo ho alespoň nebudou ukazovat. Jenže truchlení je velmi individuální záležitost. Jsou lidé, kteří si po smrti partnera už nikoho nenajdou, a jsou lidé, kteří do nového partnerství vstoupí velmi rychle, někteří třeba již záhy po stanovení letální diagnózy partnera. Někdy je to tak, že prostě mají štěstí a dokáží hned najít novou spřízněnou duši a prostě se zamilují. A někdy jim osud přivede do cesty člověka, který jim pomáhá právě těžkou situaci unést. Takové rychlé partnerství může být způsobem, jak se se ztrátou vyrovnat. Člověk rychle odstrčí svůj smutek a začne se radovat z nového vztahu, opravdu se snaží chovat, jako by tam předchozí partner ani nebyl. Nebývá to z mnoha důvodů moc šikovné (třeba i pro to pochopení ostatních), ale není to neobvyklé. Ostatní lidé to často vnímají jako neúctu, ale je otázka, jestli to tak vždycky je. V novém vztahu někdy člověk získá blízkost, ve které může svůj smutek zpracovávat a nový partner je tak trochu průvodcem truchlením. Těžko posoudit, jak je to u Vaší mámy. Ono se na to špatně kouká, ale je třeba i myslet na to, že Vám zemřel tatínek a mámě manžel. Oboje je velká ztráta, nicméně je obtížné to porovnávat. Můžete její nový vztah schválit nebo odsoudit, ale nevím, jestli to v tuto chvíli ještě nezkomplikuje už tak těžké truchlení po tatínkovi.
Připadá mi důležité, abyste si našla svůj klid a svůj způsob, jak se s odchodem táty vyrovnat. Vaše zlobení na mámu je možná také součástí tohoto truchlení. Vztek a zloba jsou běžné jako vyjádření nesouhlasu s tím, že něco pěkného skončilo a musíme se nedobrovolně vyrovnávat se světem, který už funguje bez milované osoby. Nejde mi o to omluvit nebo vysvětlit mámin postup, ale umožnit Vám, abyste se nemusela ještě zlobit nad jejím novým vztahem, a neztratila tak vnitřní prostor a hlavně laskavost vůči sobě. Vlídný přístup a pochopení hlavně pro sebe teď možná potřebujete víc, abyste mohla projít těžkým časem zpracovávání ztráty.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
