Před čtyřmi lety mi zemřela babička. Ztratila jsem nejbližšího člověka v životě. Je vůbec možné se s její smrtí někdy vyrovnat?
Dobrý den,
Před čtyřmi lety mi v nemocnici zemřela babička. Měla rakovinu tlustého střeva a po odstranění vývodu se u ní objevily komplikace, které se řešily operativně a následným umělým spánkem ze kterého se neprobudila. Za babičkou jsme jezdily pravidelně do nemocnice, byla na oddělení kde prováděli bazální stimulaci a vše vypadalo nadějně. Po asi třech týdnech se její stav rapidně zhoršil a byli jsme pozváni se do nemocnice s babičkou rozloučit. Ještě ten den zemřela.
Myslela jsem si, že se moje vyrovnání s její smrtí odehrálo během pohřbu a pár měsíců po něm, ale poslední rok zjišťuji, že se stále nedokážu smířit s tím, že tu není. Nejprve jsem si myslela, že největším problémem je to, že jsme se dostatečně nerozloučily a tak mám výčitky svědomí, že jsem ji neřekla vše, co jsem chtěla.
Poslední dobou se mi dost zhoršil psychický stav a trpím úzkostmi a depresemi. Nedokážu být mezi lidmi, protože mám pocit samoty. Jsem náladová a bez energie. Mám pocit, že by tento stav mohl souviset s tím, jak moc se projevuje absence babičky v mém životě. Chci tím říct, že mi byla nejbližším člověkem, říkala jsem jí všechno a byla moje nejlepší kamarádka. Chybí mi ten pocit, že jsem s ní mohla vše probrat, kdykoliv jí zavolat a vždy na mě měla čas a vlastně mi dávala ten pocit bezpečí, péče a lásky, kdykoliv jsem s ní byla. Měla jsem pocit, že mi rozumí a že je tu vždy pro mě. Jakmile ale zemřela, ztratila jsem toho nejbližšího člověka v mém životě.
S rodiči mám dobrý vztah, ale nejsem zvyklý spolu sdílet nějaké naše emoce a myšlenky. Zkoušela jsem to, ale nedokáží mě pochopit, tak jako babička. Kamarádky jsou skvělé a umí poradit, ale stále to není ta osoba, co vás od dítěte milovala a byla tu pro vás. Přítele nemám a nechci se upínat k vizi, že právě on se stane "náhradníkem" za babičku.
Občas mě přepadají myšlenky, že jsem na ni vlastně naštvaná, že mě tu nechala samotnou, i když to není její vina. Upřímně si nedokážu představit mít bez ní svatbu a už jen z té myšlenky se rozbrečím. I maturitní ples nebyl jednoduchý.
Vím, že se z mého psychického rozpoložení nedostanu, dokud tuhle záležitost nevyřeším. Hledala jsem si na internetu různé fáze vyrovnání se smrtí blízkého, ale nejsem si jistá, zda stále můžu být i po tolika letech v nějaké fázi vyrovnání? Je vůbec možné se s její smrtí někdy vyrovnat, když jsem to nedokázala do teď a neustále budou v mém životě momenty, které mi znovu připomenou, že tu není?
Děkuji za odpověď
Vaše babička zemřela před čtyřmi lety. Poslední rok zjišťujete, že se s tím nedokážete smířit. Váš psychický stav se zhoršil, trpíte úzkostmi a depresemi. Ztráta pro Vás nejbližšího člověka Vám brání navázat partnerský vztah. Ptáte se, jak se s touto ztrátou vyrovnat, když Vám opakovaně momenty ve vašem životě připomínají a ještě budou připomínat, že babička tu už není.
Dobrý den Nelo,
Vaše babička byla podle Vašeho psaní krásný člověk a skvělá žena. Není divu, že se Vám po ní stýská. Není divu, že jste někdy cítila i hněv, že Vás tu nechala samotnou, to je přirozené. Na druhou stranu, úzkosti a deprese vyžadují odbornou pomoc a ošetření. Vyhledejte, prosím, podle svých možností dostupnou psychologickou pomoc od psychoterapeutů. Odchod Vaší babičky není uzavřený, něco to ještě po Vás chce, ještě něco máte zahlédnout a pochopit. V důvěrném a bezpečném prostředí psychoterapie se Vám jistě podaří zmírnit a nakonec i odstranit Vaše současné psychické problémy.
Při čtení Vašeho dotazu mne napadlo pár věcí, dávám Vám je k uvážení. Je možné, že jste se s odchodem babičky nedokázala smířit i proto, že vám tento stav umožňuje jakoby zůstat v těch letech, kdy babička ještě žila. Kdy Vám zdaleka ještě nebylo těch dvacet pryč a nemusela jste tedy řešit otázky a problémy, které se hlásí teď. Můžete setrvávat vnitřně v tom období, kdy Vám bylo -náct a ne -cet. Pokud by bylo tohle ve hře, bylo by třeba posvítit si na obavy a strachy, které máte spojené s třetí životní dekádou. Nemusí jich být málo. Požadavek na samostatnost a dospělost. Hledání svého místa v profesní sféře. Hledání partnera do dalšího života i k případnému založení rodiny. Existenční nároky s tím vším spojené. Převzetí odpovědnosti za důležitá rozhodnutí. A kdo ví, co ještě, to se Vám ukáže samo. Kdo hledá, najde. Podívejte se přímo do očí svým strachům a začnou slábnout.
A pak ještě další věc, z předchozího trochu vycházející. Víte, Vaše babička Vám dala zakusit krásu lidství a ženství — laskavost, pochopení, blízkost, důvěrnost, podporu, důvěru a další. Možná, že život po Vás chce, abyste se učila tyhle poklady dávat dál, nabízet je druhým lidem. Babička Vám to ukázala. Babička Vám dala zakusit lásku. A ta trvá, žije a sílí jen předáváním dál. Nelo, nejspíš jste své babičce nějak podobná a to, čím Vás zahrnula, chce být rozvíjeno dál ve Vašem životě a ve Vašich vztazích. I tohle by mohla být cesta z Vašich současných potíží. Vydat se tím směrem, který Vám babička ukázala a ukazuje. A oživit to, čím Vás zahrnovala, tím způsobem, že to budete Vy sama nabízet těm okolo.
Přeji Vám, ať se Vám daří.
Jiří Černý
Dotaz zodpovídá
