V jakých případech je možné potomka vydědit?
Mám více otázek ohledně vydědění:
1. Vezměme si případ, že dítě se o svého rodiče nestará v době nemoci a stáří. Bohužel zemřelý nestihl dítě vydědit. Je možné zabránit tomuto dítěti v dědictví třeba prostřednictvím svědků, kteří věděli, že se o nemocného nestará?
2. Další případ. Dítě se odstěhovalo, rodič, dejme tomu otec, je těžce nemocný stará se o něj matka (a docela to zvládá). Dítě si žije svým životem, o rodiče se nezajímá a NEVÍ o rodinné situaci. Je možné ho vydědit, i když nevědělo o stavu otce? Má to stejnou váhu, jako když o zdravotním stavu rodiče VÍ a přesto nepomůže?
3. Případ. Vedení nezřízeného života. To je alkohol, drogy, hazardní hry. Dejme tomu, že je vydědění sepsáno a dítě (dědic) se náhle ze dne na den změní a začne trvale dlouhodobě sekat dobrotu. Čili přestane pít, fetovat nebo gambleřit. A jak se to ''počítá''? Od jaké doby se už může stát plnohodnotným dědicem? Je to rok, 2, 5 let od posledního loku, poslední dávky, poslední točky? Musí ten člověk s tím přestat sám nebo potřebuje nějaké potrvzení od doktora z léčebny (tam nevím, jak by se to posuzovalo, protože jsou lidé, kteří k ukončení své závislosti potřebují odborníci a jsou lidé, kteří si to vyřeší sami)?
A poslední dotaz k tomuto tématu. Dědic je dlouhodobě čistý (dejme tomu 2 roky - jak říkám nevím, jak časové období mám počítat), vydědění se zapomnělo zrušit, a proto nic nedostane. Může se proti tomu bránit?
Děkuji za odpovědi.
Dobrý den,
institut vydědění je právní úkon zůstavitele, přičemž cílem je zbavit potomka práva na „povinný díl“ z budoucího dědictví, který by mu jinak náležel. Sepsat takovou listinu se zákonnými náležitostmi může tedy osoba učinit o kterémkoliv potomku, o němž se domnívá, že splňuje jeden ze stanovených důvodů vydědění. Těmito důvody jsou: neposkytnutí potřebné pomoci zůstaviteli v nouzi; neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele, jaký by projevovat měl; odsouzení pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o potomkově zvrhlé povaze; vedení trvale nezřízeného života.
Jedná se o komplexní problematiku, proto je častou praxí, že zůstavitel si před sepsáním vydědění sjedná schůzku s notářem, který mu sdělí, zda potomka v jeho konkrétním případě lze či nelze platně vydědit. Pokud potomek nesouhlasí s vyděděním, pak může podat žalobu k příslušnému soudu a v rámci soudního řízení důvody k vydědění zpochybnit. V řízení pak dojde ke klasickému procesu dokazování a na rozhodnutí soudce je, jak v individuálním případě vydědění dopadne.
První případ, o kterém mluvíte, nesměřuje na vydědění. Jedná se o tzv. dědickou nezpůsobilost, to znamená, že se daná osoba v první řadě ani nemůže dědicem stát (není ji tedy třeba vydědit). Občanský zákoník § 1481: „Z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.“ Pokud se tedy potomek dopustí některého z výše uvedených druhů chování, pak se ani dědicem po smrti zůstavitele nestane, a to aniž by bylo třeba sepisovat vydědění.
Druhý případ je subjektivní, vydědění samozřejmě sepsat lze. Pokud by potomek chtěl vydědění a jeho důvody zpochybňovat, může tak učinit soudní cestou, kde bude argumentovat tím, že o situaci nevěděl. Pravděpodobně by takové vydědění platné nebylo, ale to samozřejmě závisí na okolnostech případu.
U třetího případu v zákoně nenajdeme přesné časové období, po které potomek musí vést nezřízený život. Podle zákona je ale třeba, aby vedení nezřízeného života bylo trvalé. Pokud tedy potomek takový život vést přestane a zůstavitel dobrovolně vydědění nezruší, může se zneplatnění vydědění domáhat opět soudní cestou. Soud následně bude rozhodovat na základě předložených důkazů – těmi může být i potvrzení od lékaře. Doba závisí na uvážení soudu, je třeba přihlédnout nejen k ustálené judikatuře, ale i k povaze a charakteru vyděděného potomka a k dalším okolnostem.
S pozdravem
Barbora Steinlauf
Dotaz zodpovídá
