Tatínek s ukončenou léčbou rakoviny najednou přestal brát léky, hledí do dálky, usmívá se. Může být konec blízko?
Dobrý den,
je normální, pokud nemocný s rakovinou, u kterého už byla ukončena léčba, ještě donedávna celkem normálně fungoval, ale najednou se v něm něco zlomilo a přestal brát veškeré léky, jen pomálu jí a pije, žádné aktivity, co ho dřív bavily, ho najednou nezajímají, jen málo mluví, a zároveň se téměř neustále usmívá na lidi kolem a často se dívá do dálky s úsměvem? Znamená to, že už je konec blízko? Nemůžu tomu uvěřit, protože taková změna se odehrála jen během několika málo dní. Je něco, co můžeme pro takového člověka jako rodina udělat, abychom mu konec života zpříjemnili?
Děkuji.
Aneta
Váš tatínek se léčil s rakovinou, onkologická léčba již byla ukončena. V posledních dnech se hodně změnil, přestává jíst a pít, ztrácí zájem o aktivity, které ho dříve těšily. Ptáte se, zda to může znamenat, že tatínek umírá.
Milá Aneto,
dle mé zkušenosti se opravdu změny, které popisujete, často objevují v závěru života. Samozřejmě se mohu mýlit, ale zřejmě Váš tatínek může mít před sebou poslední dny či týdny. Myslím, že nejlépe můžete tatínkovi pomoci tím, že se budete snažit poznat a respektovat jeho přání. On to může mít každý trochu jinak a ještě se to může v čase všelijak měnit. Někdo je rád obklopen štěbetajícími dětmi a širokou rodinou, někdo potřebuje být hodně sám. Někdo má rád doteky, hlazení, držení za ruku, jiného to spíš ruší atd. Nejlepší bude se tatínka zeptat, co je mu příjemné, milé, s kým by se chtěl třeba ještě vidět apod. Do jídla ani pití bych ho rozhodně nenutila, je možné nabídnout, ale nechat na něm, zda chce jíst a kolik. Důležité mi připadá, že působí klidným, vyrovnaným dojmem, píšete, že se většinu času usmívá, což je krásné.
Moc Vám přeji, abyste si čas strávený s tatínkem uměli užít, abyste jako rodina dokázali tatínkovu situaci přijmout a zvládnout. Pokud by měl tatínek nějaké trápení, určitě se neváhejte obrátit s žádostí o radu a praktickou pomoc na tatínkova praktického lékaře nebo na mobilní hospic, jestli máte nějaký v okolí.
S úctou
MUDr. Kateřina Menčíková