Manžel před 6 měsíci zemřel, bolí to, děti o tom už se mnou mluvit nechtějí. Jak to zvládnout?
Dobrý den, zemřel mi před šesti měsíci manžel, z plné síly v 66 letech, trvalo to 6 týdnů, denně jsem jezdila do nemocnice.
Byli jsme spolu 44 let, nevím jak dál, strašně se mi po něm stýská, naše láska byla silnější než v mládí, děti mají své životy a já najednou sama, moc to bolí,on pro mně byl první i poslední, já pro něho taky,
Proč ty hodný a dobrý lidičky, musí...
Děti už to mají srovnány a na mně koukají jako na přehnané trápením...
Nevědí jaká bolest je ve mně, nechtěj už se mnou na tohle téma mluvit.
Děkuji, Jitka.
Dobrý den, paní Jitko,
před půl rokem jste přišla o manžela. Po šesti týdnech hospitalizace ve svých 66 letech zemřel. Děti se s jeho ztrátou již smířily, nechtějí s Vámi už o úmrtí mluvit. Vám ale manžel chybí, hledáte odpovědi i jak tu být dál bez něj.
Ztráta životního partnera je vždy bolestná, tím víc, když je vztah tak láskyplný a silný jako byl Váš s manželem. Je mi to moc líto. Ztratit nejbližšího člověka po 44 letech je něco, co otřese naším světem, změní plány do budoucna a mnoho dalších věcí. Říkám si, že 44 let společného života nepřebolí za půl roku. Je normální nevědět a hledat, jak žít jinak. Chce to čas a laskavost sama k sobě. Děti s Vámi už nechtějí o odchodu tatínka mluvit. Napadá mě, že za tím mohou být obavy o Vás, to, že už jsou skutečně dál, možná i bezmoc z toho, že nevědí, jak Vám ve Vašem zármutku ulevit.
Vaše děti, přes všechnu úctu a lásku k Vám a Vašemu manželovi s Vámi nemohou sdílet Vaši bolest a ani se nemohou do Vás pořádně vcítit. Vztah s Vaším mužem byl jedinečný pro to, co bylo mezi vámi. Moc bych Vám přála, aby se Váš smutek a bolest den ze dne zmenšovaly a dokázala jste časem vnímat hlavně to cenné a nevšední, že jste měla 44 let krásného času s milovaným člověkem. Vzpomínky Vám nikdo nemůže vzít a v nich tu s Vámi manžel pořád bude. Nechal ve Vašem životě a srdci nesmazatelnou stopu, a Vy v jeho také.
Je dobře, že víte, co potřebujete a že si o to dovedete říct, to chci ocenit a povzbudit Vás v tom. Možná by Vám pomohlo o tom všem psát, vypsat se z toho. Sama sobě, Vašemu manželovi, jen tak. Určitě nebude špatně, když najdete chápajícího a empatického člověka v psychologické poradně či soukromé praxi. Možná někoho takového najdete mezi svými přáteli či vzdálenými příbuznými. Tohle záleží na více okolnostech, ale průvodce tím, co zažíváte, který porozumí Vašim pocitům a potřebám, můžete určitě zkusit využít.
Přeji Vám přes všechnu bolest dobré dny.
Tereza Lepešková
Dotaz zodpovídá
