Mám onkologicky nemocnou maminku, léčba není možná. Co bude dál a jak s ní komunikovat?
Dobrý den, mám 50ti letou maminku které před rokem a půl vzali ledvinu s rakovinou. Chemoterapii prý nenasadili že nebyla potřeba a rok po tomto zákroku se jí objevila rakovina v kostech v krční páteři. Obvodní lékař tvrdil že si krk přeležela a bolest, která se stupňovala byla z jeho strany léčena prášky od bolesti a injekcí. To že je pořád pacient onkologie nikdo v potaz nebral. 26.11.2019 prodělala těžkou operaci a musela ji být udělána tracheostomie. Nevím zda to píši dobře. Prostě má v krku díru .Nemůže mluvit, doposud je stěhovali snad 5x po nemocnicích. Kvůli covidu jsme ji ani nemohli navštívit je doposud v nemocnici. Chemoterapie prý nepřipadá v úvahu. Je to vše jako začarovaný kruh. Psychicky je na tom její manžel nejhůř a nevíme ani my ostatní jak s ní komunikovat. Už ji pomalu nefungují ruce jak se nádor znovu rozrůstá. Ted vyřizujeme stálý hospic doma by jsme o ni péči nezvládly bohužel. Přesný dotaz ani nevím jak formulovat spíš jak to u těchto pacientů probíhá a jaká je délka života. Popřípadě jak s ní komunikovat a ulehčit jí odchod... Vůbec nevím kde nebo kam se obrátit. Děkuji za odpověď Fuchsová
Vaše maminka podstoupila operaci, při které ji odstranili ledvinu postiženou nádorem. Další léčba nenásledovala, ale po roce se bohužel objevily metastázy v kostech, včetně krční páteře. Před půl rokem podstoupila těžkou operaci s nutností zavedení tracheostomie. Maminka je stále v nemocnici, nádor se dále rozšiřuje a stav maminky se horší. Nemluví a nedokáže dobře ovládat ruce. Situace je pro Vás všechny, zejména manžela maminky, velmi těžká. Potřebujete poradit, jak s maminkou komunikovat a jak se nejlépe o ni postarat v závěru života, co můžete od dalšího průběhu očekávat. Zajišťujete pro maminku lůžkový hospic.
Dobrý den, paní Fuchsová,
je pochopitelné, že se Vám v hlavě honí spousta otázek a že máte velké obavy z toho, co bude následovat. Každopádně je lůžkový hospic v této situaci velmi dobrou volbou. O maminku se postará tým, který bude oporou i pro celou Vaši rodinu a určitě s maminkou budete moct strávit tolik času, kolik budete potřebovat. Čas je v tuto chvíli jistě velmi vzácný a důležitý. Kolik ho Vaše maminka před sebou má, to Vám opravdu nedokážu říct. Z informací, které jste napsala, nedokážu odhadnout, v jakém stavu Vaše maminka objektivně je, kde všude je nádor rozšířen, které orgány jsou zasaženy, a tedy jaké potíže lze v dalším průběhu očekávat. Rozhodně se neváhejte obrátit s tímto dotazem na ošetřujícího lékaře v nemocnici, který má jistě všechny potřebné informace. Věřím tomu, že lékaři v hospici si dokážou poradit se všemi potížemi, které by se mohly v dalším průběhu objevit a jistě mamince budou most ulevit. Zároveň v hospicích dokážou zdravotníci i terapeuti s vážně nemocnými pacienty citlivě komunikovat, aby se nemocní cítili bezpečně.
Pokud jde o to, jak máte mluvit s maminkou Vy jako rodina, tak platí jediné pravidlo. Zcela upřímně a otevřeně. Jestli se ptáte, jak máte s maminkou mluvit o jejím stavu a další péči, tak to, co je dobré udělat hned na začátku, je zjistit, jak maminka svůj stav a situaci vnímá a zda si přeje o tom, co se s ní děje mluvit. Píšete, že maminka nemluví, protože má tracheostomii, ale nedokážu z informaci vyčíst, zda dokáže porozumět dotazům a informacím a zda by dokázala komunikovat psaním. Pokud nedokáže komunikovat vůbec a Vy se v jejím prožívání orientujete pouze podle mimiky, tak je dobré ji ujišťovat, že budete s ní. Že jí zařizujete péči, která jí uleví, kdyby bylo špatně, že za ní budete moct kdykoliv přijet, že ji máte rádi. Klidně se jí můžete svěřit i se svým smutkem z toho, že je tak moc nemocná. Když ucítí, že jste ochotni s ní sdílet i to těžké a smutné, bude mít možnost projevit své emoce zcela svobodně, nebude muset nic skrývat, a to je samo o sobě pro nemocné velmi ulevující. Stejně jako Vy, i ona může mít tendenci Vás chránit před smutnou a bolestnou realitou. Ujištění, že i když není ve Vašich silách nepříznivou situaci změnit, jste připraveni všemu, co přijde, spolu s ní čelit a vědomí, že nebude na to těžké sama, jí může ulevit i po fyzické stránce. Nebraňte se emocím a cokoliv Vám přijde na mysl, že byste jí rádi řekli, řekněte co nejdříve. Šance se nemusí opakovat a každé slovo může být důležité pro ni i pro Vás. Bolest z toho, co ztrácíte, můžete zmírnit vděčností za to, co jste dostaly.
Přeji Vám mnoho sil a co nejvíce společných chvil.
S úctou,
MUDr. Katarína Vlčková