Zemřel mi náhle tatínek na zánět slinivky, nechtěl k lékaři kvůli koronaviru. Lze se s tím někdy smířit?
Dobrý den, tíží mě veliké trauma, nevím, jak se s tím vypořádat. 10.4. mi zemřel tatínek. Ještě v neděli předtím jsem s ním mluvila, byl v pohodě, srandoval jako vždy. V pondělí ho mamka našla v posteli bezvládneho, zavolala mu záchranku. Měl akutní zánět slinivky z uvolněného žlučníkového kamene. Ve středu ho uvedli do umělèho spánku, kvůli selhavání orgánů a na velký pátek zemřel. Bylo to vše hrozně rychlý. Nechtěl k dr. kvůli koronaviru, že prý když to není nic akutního, ať raději nechodí a takto to dopadlo. Nemoc, která se dá běžně léčit ho zabila. Ve 68-mi letech. Těšil se na další vnoučátko, které ma přijít v červenci, měl plány...Byl úžasný tatínek i dědeček, pomáhal, kde se dalo, finančně podporoval různé sbírky i když sám toho moc neměl, všichni ho milovali, kvůli jeho veselé a laskavé povaze. Vnoučátka ho zbožňovaly, když měl možnost vždy si s nima hrál a blbnul. Když byl na procházce s maminkou, vždy rozdával ostatním dětem cestou bonbóny atd. Maminka má epilepsii, celý život se o ni staral, se vším ji pomáhal, s úklidem, nakupoval, doprovázel k lékaři...moc se milovali, za necelé 2 roky měli slavit zlatou svatbu. Všichni jsme se na to těšili. Co je nejhorší, že jsem se nemohla s milovaným tatínkem ani důstojně rozloučit. Bydlím přes 20 let na Hradecku, ale jsem ze Slovenska-z Oravy. Česká ambasáda mi vyšla vstříc a řekli, že mi stačí úmrtní list a můj rodný a slovenská strana mi řekla, že budu hned na hranicích odebrána do státní karantény a nemám šanci dovolání. Je to hrozné trauma, nemoct se ani rozloučit s milovaným tatínkem. Prožívám teď dny a noci plné zoufalství, mám tři děti, práci, tak musím fungovat, ale funguji spíš jako robot, který musí něco dělat, ale je to težké chodit do práce, doma se starat o všechno, učit se s nesamostatným nejmladším dítětem. Pořád myslím na tatínka, na nejskvělejšího tatínka a dědečka pod sluncem a nato, jak to byla zbytečná smrt, kvůli opatřením koronaviru a že jsem mohla v den jeho pohřbu i ostatní dny místo rozlučky prožívat jen trízmivé zoufalství. Dá se s tím nekdy smíŕit?
Dobrý den,
Váš tatínek byl skvělý muž, dobrý člověk, ochotný a obětavý. Nedivím se, že okolnosti jeho odchodu ve Vás probouzejí zoufalství, to je přirozené. Uplynul teprve měsíc, to zaprvé. Třicet dní je příliš krátká doba, aby mohl přebolet odchod tak blízké a milované osoby, jako je tatínek. Truchlení prostě vyžaduje svůj čas a řadu příležitostí k vyplakání se. Ty ještě přijdou. Narozeniny, Vánoce, různá výročí, to všechno bude v tomto roce poprvé. A bude to bolet. Vaše první návštěva na hrobě, až to bude možné. A jak tím vším budete procházet, krok za krokem, událost za událostí, tak se budete postupně smiřovat s tou skutečností, že Váš tatínek už tady není.
Víte, takováhle náhlá a nečekaná smrt je těžká pro nás všechny okolo, ale nějak milosrdná pro toho, kdo umřel. Z krásného, dobrého a ušlechtilého života rovnou rychlý konec. Bez dlouhého období trápení a beznaděje. Někdy mi to přijde jako dar a odměna za hezký život. Dobře žil a dobře umřel. Bez trápení. Pro něj. Pro nás okolo je to naopak nějak těžší, samozřejmě. A k té pandemii. Tohle život prostě někdy dělá, dá nám pocítit svou převahu nad námi lidmi. I s tím se člověk musí postupně smiřovat. Karanténa jednou pomine a pak navštívíte své příbuzné i hrob svého tatínka. To bude důležitý moment, který trochu uleví Vašemu zoufalství. Píšete, že fungujete jako robot. Víte, to je obrana, která nám umožňuje dělat vše, co je nezbytné, být tu pro své blízké, i když uvnitř jsme jakoby ochrnutí. Ale uvidíte sama, že život jde skutečně dál, jak se říká a Vám se postupně, krok za krokem, pomalu začne samo vracet všechno to, co se teď zdá být tak ztracené. Uvolněnost, radost, vděčnost. A právě vděčnost za to všechno, co jsme dostali a dostávali od těch, kteří nám odešli, nám pomáhá vracet se zase zpět k našemu obvyklému způsobu života. Kdybyste přece jen stála o průvodce a podporu, můžete se obrátit na některého z poradců pro pozůstalé.
Přeji Vám dostatek vytrvalosti, trpělivosti i sil.
Jiří Černý
Dotaz zodpovídá
