Dluhy mě připravily o byt, jsem sám, ale nechci, aby někdo vedle mne strádal. Myslím na sebevraždu, jsem unavený.
Dobrý den,
jsem 42 lety muž a život si se mnou pohrál, přišel jsem díky dluhům o byt, tudíž jsem byl doposud sám a pozoroval štěstí těch druhých... asi chápete jak mi bylo a je.. nechci aby někdo vedle mne stradal a tak si bohužel od žen udržuji odstup. Má nejlepší kamarádka kterou mám jako sestru mou situaci zná a říká že vše se dá řešit... Už po letech nemohu a jsem unavený... sebevražda by asi byla sobecka vůči rodičům... Oni jsou fajn ale neprobiraji mé problémy... Všichni okolo mne myslí že jsrm v pohodě... Asi tak působím ale uvnitř moc trpím... Samota, odmítnutí... Nemohu nebo nejde mi se seznamovat se ženou... Asi blok z dectvi
Dobrý den,
chápu, že si můžete připadat sám, když Vás druzí lidé vnímají jinak, než jak se sám cítíte. Navíc zřejmě postrádáte blízký partnerský vztah nebo otevřený vztah s rodinou. Většina lidí kolem možná vůbec netuší, že strádáte a jak moc. Zároveň je skvělé, že máte nejlepší kamarádku, která Vás upozornila na možnost Váš život posunout jiným směrem. Opravdu, se spoustou situací se dá pohnout, změnit je a zkusit nový přístup k sobě i druhým. Představuji si, že Vám to nyní může připadat náročné nebo neuchopitelné, protože jste zatím asi neměl mnoho příležitostí zkoušet. Proto bych Vám doporučila psychoterapii jako možnost pochopení sebe sama, vztahu s druhým člověkem, který Vás podpoří, Vaše potíže s Vámi probere a může Vám poskytnout zpětnou vazbu k tomu, jak to máte s druhými lidmi. Ať už se pro psychoterapii rozhodnete nebo ne, doporučila bych Vám, abyste zkoušel lidem více říkat o tom, jak se Vám daří a jak se cítíte a počkat, zda se neotevřou nové cesty pro sblížení s druhými.
Zuzana Vondřichová