Kamarádce se potřetí vrátil glioblastom IV., je v čelním laloku. Na co se máme připravit?

Dobrý den,

bohužel glioblastom IV. stupně malignity je skutečně nevyléčitelný. Ani chirurgické odstranění nevede k vyléčení a po čase se nádor v mozku opět objeví. Pooperační radioterapie a chemoterapie může postup nemoci a růst nádoru zpomalit a prodloužit dobu kvalitního života nemocných. Průměrná doba přežití je však i při adekvátně zvolené léčbě pouze 1 rok. Průběh nemoci a její projevy velmi závisí na lokalizaci nádoru a jeho velikosti. K poškození mozkových funkcí dochází nejenom přímým zničením nervových buněk v místě nádoru, ale i otokem okolní tkáně a útlakem i vzdálených částí mozku při otoku, protože lebka je pevná, a když mozek na jedné straně zvětší svůj objem, jiná část mozku se přitiskne k pevné kosti lebky a je utlačena.

V zásadě však dominují poruchy funkcí, které jsou přímo zasaženy nádorem, tedy u Vaší kamarádky jsou to funkce čelních laloků. Jak již pozorujete, dochází k poruchám chůze, může dojít k ochrnutí některých svalových skupin či celé končetiny, nebo může být chůze jen špatně koordinovaná. Můžou se objevit epileptické záchvaty, ztráta schopnosti vůlí ovlivnit vylučování, tedy k inkontinenci. Pro pečující bývá nejtíživější porucha chování. Nemocní mohou být buď apatičtí, přestanou mluvit a vnímat, anebo jsou naopak „odbrždění“, chovají se neadekvátně, mluví vulgárně a nepřiměřeně, může se zcela změnit jejich osobnost, přestanou dodržovat hygienické návyky, mohou mít i halucinace, být dezorientovaní a zmatení.

S růstem nádoru však mozkové funkce spíš vyhasínají, dochází k poruše vědomí, a když dojde k útlaku v oblasti prodloužené míchy, začnou vypadávat životně důležité funkce, které vedou ke smrti nemocného. Přesto, že nádor již není možné vyléčit, existuji léky, které dokáží mnoho z těchto příznaků utlumit a nemocnému přinést klid i do posledních dnů. Jsou to léky proti otoku mozku, epileptickým záchvatům, proti halucinacím, léky zklidňující a léky proti bolesti. Pokud tedy bude mít Vaše kamarádka k dispozici lékaře – v nemocnici či hospici (lůžkovém nebo mobilním), nemusí dojít k žádným dramatům. To, co jsem výše popsala, je pouhý výčet možností, z nichž ani zdaleka ne všechny musí nastat. Průběh je individuální a velmi záleží na množství ložisek, jejich přesné lokalizaci, přítomnosti otoku v okolí, velikosti nitrolebního tlaku a odpovědí nemocného na podávané léky. Podrobněji se tedy budete muset zeptat ošetřujícího lékaře, který bude mít k dispozici informace o aktuální situaci, která se může z hodiny na hodinu měnit.

Přeji Vám i Vaší kamarádce mnoho sil a co nejvíce klidného času ve vzájemné blízkosti.

S úctou

MUDr. Katarína Vlčková