Mamince dle lékařů zbývá 6 až 9 měsíců, což jí neřekli. Co bude dál? Jak mohu mamince pomoci?

Milá paní Dragounová,

stejně jako Vy trochu váhám, čím začít svou odpověď. Předem se omlouvám, jestli budu příliš přímá, ale předpokládám, že máte hlavu plnou otázek, a když se ptáte, tak je pro Vás důležité mít co nejupřímnější odpověď. Je pravda, že když žijete v nejistotě, nevíte, jak se zachovat.

Podle všech informací, které jste ve svém dotazu shrnula, se dá usuzovat, že onemocnění nejde zvrátit. Rakovina je natolik rozšířená a orgány, které nádor postihuje, jsou nejspíš natolik poškozené, že není možné je zachránit. Zákrokem, po kterém se mamince tolik ulevilo, zřejmě získala trochu času, důležité je, že času kvalitního a dobrého. Ale bohužel to neznamená, že je vše vyřešeno. Je to čas zásadní právě proto, abyste mohly zařídit to, co maminka potřebuje a bude potřebovat. Bohužel to nejspíš nejsou vitamíny, ale plán, jak čas, který skutečně nemusí být dlouhý, mamince co nejvíc ulehčit, aby ho mohla strávit tak, jak si přeje, aby mohla zařídit to, co považuje za důležité, být tam, kde se cítí bezpečně, potkat se s tím, kdo je jí milý. Abyste maminku mohla plně podpořit, potřebujete vědět, v čem jí podpořit. A aby maminka mohla dospět k tomu, co si přeje a co potřebuje, zcela zákonitě potřebuje vědět, co se vlastně děje. Vím, že se Vám to může teď zdát naprosto nepředstavitelné a nemyslitelné, ale měla by vědět, že umírá. Neznamená to, že jí máte říct, kolik měsíců jí lékaři dávají. Ale měla by vědět, že její onemocnění je velmi vážné a neléčitelné, že se bude zhoršovat a že jste tady pro ni, abyste jí pomohla využít čas, kdy jí je dobře a má síly k tomu, co považuje za důležité. A budete s ní i ve chvílích, kdy síly budou ubývat, proto, aby nebyla sama a aby měla s kým sdílet i to smutné a těžké. Vy sama jste zakusila, co znamená nejistota, kolik různých scénářů Vám jde hlavou, když nevíte, jen tušíte, že něco není v pořádku. A to samé může jít hlavou i Vaší mamince. Ona přeci dobře cítí, že má málo sil, cítí každou svou bolístku, i tu, o které nemluví. A na to vše potřebuje spojence, někoho, s kým se může podělit i o smutek a strach. Neznamená to, že ji máte smutku či strachu zbavit, ale už jen to, že mezi sebe nepostavíte zeď z iluzí a přetvářek, umožníte, aby zbytečně neplýtvala energií hraním her na to, kdo koho chrání před realitou, kterou všichni tuší, jen o ní nemluví a tváří se, že neexistuje. Obávám se, že žádné vitamíny jí nedají tolik energie, jako Vaše otevřenost, upřímnost a přítomnost. Ani jeden z přípravků, které jste jmenovala, jí neublíží, ale obávám se, že délku života a bohužel ani jeho kvalitu v tomto stádiu neovlivní. Vím, že potřebujete něco udělat, že nejde jen tak sedět a čekat. O první důležitý rozhovor a radu požádejte ošetřujícího lékaře. Aby Vám na rovinu řekl, co bude maminka po propuštění potřebovat. Poproste ho, aby Vám zajistil léky proti zvracení a proti bolesti, které Vám bude dál obstarávat praktický lékař maminky. Pokud bude potřeba dávat léky jinak než v tabletkách, např. injekce či čípky, či maminka bude potřebovat jakoukoliv ošetřovatelskou službu, může Vám sociální pracovnice v nemocnici zařídit domácí zdravotní sestru – agenturu domácí péče. Dále se s propouštěcí zprávou z nemocnice zastavíte u praktického lékaře a domluvíte se, jak by Vám mohl pomoct on. Zda může zajistit léky a eventuálně nějaké pomůcky, bude-li zapotřebí (WC židli, chodítko, sedátko na vanu..). A do třetice bude důležité vědět, jak by si péči představovala Vaše maminka. Pokud máte v regionu k dispozici mobilní hospic a můžete u maminky zůstat, kdyby si to přála, tak jí můžete nabídnout i tuto možnost. V péči se řiďte tím, co snese a zvládne. Stravu přizpůsobte jejímu stavu, ona nejlépe pozná, kolik toho může sníst a co jí dělá či nedělá dobře. Rozhodně nyní není místo pro přísně zdravou výživu. Jediným měřítkem je to, co jí chutná, co snese a hlavně množství, které ji nebude dráždit a způsobovat zvracení. Stejně tak s pitím, množství a složení si musí řídit ona sama. Nenechte se znervóznit tím, že bude jíst či pít málo, nyní je důležité, aby jí nebylo těžko. Fyzické síly budou postupně ubývat. V těchto chvílích není dobré nutit nemocného, aby cvičil a trénoval a udržoval se aktivním. Opět záleží jen na tom, co bude maminka cítit, že zvládne a chce zvládnout. Jen ona dokáže odhadnout, na co má síly a hlavně do čeho je chce investovat. Dá se využít mnoha druhů pomůcek, aby nemusela daleko na toaletu – WC křeslo, poději plenkové kalhotky, případně lze zapůjčit i kolečkové křeslo, aby mohla ven, i když nebude mít dost sil. Nevím, odkud pocházíte, ale dají se už zapůjčit i polohovací postele s matrací, která dokáže zabránit vzniku proleženin, kdyby zcela ulehla. V lékárnách se dají pořídit hygienické pomůcky k mytí na lůžku. K odpovědi připojujeme také seznam ambulancí paliativní medicíny, na které se můžete obrátit pro radu nebo pomoc.

Uvědomuji si, že má odpověď není moc optimistická, ale věřím, že je pro Vás nyní důležité nahlédnout na realitu, ne se obklopit iluzí.

Přeju Vám mnoho sil a Vaší mamince co nejkrásněji prožitý čas s lidmi, kteří jsou pro ni nejdůležitější.

S úctou

MUDr. Katarína Vlčková