Budeme ustanovovat opatrovnickou radu. Jak je to s hlasováním?
Budeme ustavovat opatrovnickou radu dle § 472 - 485 občanského zákoníku, není však jasné, zda se hlasování může uskutečnit i tak, že jedna osoba bude mít více plných mocí a tudíž i více platných hlasů? Nebo každý přítomný může hlasovat jen za sebe? Děkuji za radu
Dobrý den, paní Tomášková,
situace, na kterou se ptáte, doposud není v odborné literatuře ani rozhodovací praxi soudů řešena. V minulosti byla řešena otázka, zda je opatrovník oprávněn udělit plnou moc třetí osobě, aby jej zastupovala při výkonu jeho práv a povinností, coby opatrovníka. Dle stanoviska občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 22⅞5 ze dne 9. 10. 1986 platí, že: „Udělení plné moci k zastupování opatrovance je osobním výkonem práv a povinností opatrovníka, které plní z důvodu své funkce vůči opatrovanci. Toto ustanovení, jež zdůrazňuje, že zástupce (tedy i opatrovník) musí jednat osobně, má na zřeteli to, aby si opatrovník nezvolil za sebe zástupce k tomu, aby za opatrovníka práva vykonával, je však v souladu s osobním výkonem povinností opatrovníka, aby zabezpečil ochranu práv a oprávněných zájmů opatrovance tím, že právě jemu zvolí v rámci výkonu svých práv a povinností zástupce.“ Podobně, Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 20 Cdo 2850/99 ze dne 23. 8. 2001 vyslovil názor, že „Opatrovník může zmocnit jinou osobu k zastupování opatrovance v tom rozsahu, v jakém je oprávněn za účastníka jednat.“ Na tomto závěru setrval Nejvyšší soudu také v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 856/2011 ze dne 15. 12. 2011. Analogicky by tedy zřejmě bylo možné dovodit, že pokud je k udělení plné moci k výkonu práv a povinností oprávněn opatrovník, mělo by toto oprávnění náležet také členům opatrovnické rady.
Zároveň je nicméně třeba zvážit účel ustanovení občanského zákoníku zakotvujících institut opatrovnické rady. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku říká, že „zkušenost učí, že je nebezpečné svěřit osudy člověka výlučně jediné osobě. Proto se po vzoru některých právních řádů kontinentální oblasti, i s přihlédnutím k někdejší instituci poručenských rad, kterou znalo naše starší právo, zavádí jako kolektivní a ve vztahu k opatrovníkovi konzultativní orgán a kontrolní orgán o třech členech složený z osob opatrovanci blízkých.“ Občanský zákoník tedy zakotvuje institut opatrovnické rady, aby byla zajištěna vyšší míra ochrany opatrovance v záležitostech, které jsou pro opatrovance významné. Stanoví, že opatrovnická rada má alespoň tři členy. Tím chce zabezpečit, aby se ve vymezených oblastech na rozhodování podílelo více osob. Pokud by v praxi docházelo k udělování plných mocí dvěma členy opatrovnické rady členu třetímu, byl by tím do určité míry obcházen účel institutu opatrovnické rady, protože rozhodování by se kumulovalo do rukou jedné osoby. Nadto je třeba upozornit na ust. §438 občanského zákoníku, které stanoví, že „zástupce jedná osobně. Dalšího zástupce může pověřit, je-li to se zastoupeným ujednáno nebo vyžaduje-li to nutná potřeba, odpovídá však za řádný výběr jeho osoby.“
Jak jsem uvedla v úvodu, Vámi popisovaná situace je situací, která prozatím nebyla řešena. S ohledem na uvedený účel institutu opatrovnické rada lze doporučit, aby se na rozhodování, pokud je to možné, podíleli vždy všichni členové opatrovnické rady, příp. aby plná moc byla udělena pouze, je-li to nutné, pro jednotlivé situaci s tím, že člen, který plnou moc udělil, bude vykonávat dohled nad výkonem činnosti osoby, které plnou moc udělil. Systémové udělování plných moci jednomu členu opatrovnické rady by z mého pohledu bylo v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy opatrovnické rady.
S pozdravem
Barbora Vráblová
Dotaz zodpovídá
