Neshodneme se s mamkou, zda měl tatínek vědět, že umírá. Jak se s tím vnitřně vyrovnat?
Dobrý den,děkuji za odpovězení předchozího dotazu.Popisovala jsem tatínka jak umíral sám.Bohužel zpět už to nevrátím,ted již nyní přemýšlím, jak se s tím vnitřně vyrovnat..?,asi časem...Moje mamka si absolutně nepřipouští a nedá se ani přesvědčit,že tatka to tušil... Je přesvědčena,že pro něj udělala to nejlepší ,že mu pravdu neřekla.Dokonce si myslím,že tatínek měl snahu téma smrti otevřít,ale mamka ho hned odzbrojila ,že na tom není špatně a vrátí se domu.Myslím ,že to byla chyba. Nemužu vduchu mamce ted odpustit.Moje mamka si myslí,že to nevěděl a usnul v klidu..Mamce telefonoval hodinu před smrtí ,že mu je špatně.Myslím si ,že se chtěl aspon po tel.rozloučit.Od lékaře jsme se dozvěděli ,že umřel v klidu a ve spánku.Předpokládám ,že od lékaře to byla milosrdná lež??_.Omlouvám se za dlouhý eimal..
Dobrý den,
záleží na tom, s čím se potřebujete vnitřně vyrovnat. S tím, že jste s tatínkem nemohli mluvit o umírání a tedy vše včas zařídit nebo s tím, že maminka nedovolila diskuse o smrti? Že zemřel, když byl sám? Je docela možné, že zavolal a byl spokojený, že svou ženu ještě před odchodem slyší, ne tak nutně mu muselo vadit, že s ní o všem nemluví. Proto si myslím, že z lékařovy strany nemuselo jít o milosrdnou lež. Třeba tatínek opravdu zkusil, jak moc je jeho žena otevřená realitě, ale i když zjistil, že o tom s ní nemůže mluvit, mohl se s tím smířit. Mohlo se stát, že zkoumal, zda to jde, a pak přijal situaci tak, jak byla. Jistě měli s mamkou za léta soužití cit jeden pro druhého a mohli odhadnout, co spolu zvládnou nebo nezvládnou probrat.
Pokud byste potřebovala své pochybnosti a otázky zpracovat více, doporučila bych Vám konzultaci s psychoterapeutem, s kterým byste mohla v klidu a s podporou projít vše, co Vás k tatínkovu odchodu napadá a možná zvážit, zda to ještě otevřít s mamkou nebo ji nechat v přesvědčení, že to takhle bylo správně, i když na to máte jiný názor.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
