Tatínek má metastázující karcinom prostaty, kdyby znal pravdu, vzdá to. Proč se to má sdělovat?
Dobry den, muj tatinek ma metastazy v kostech a zakladni onemocneni karcinom prostaty, ptam se, proc je nutne podle vas pacientum sdelovat pravdu, ohledne jejich onemocneni. Ne vsichni jsou natolik silni, aby se mohli smirit s tim, ze umiraji. V pripade meho tatinka vim, ze pokud mu sdelime tu pravdu, tak I pri vsech obtizich vesely a optimisticky clovek (rad sleduje TV, cte, diskutuje apod.) vse vzda, zacne se trapit a bude k o n e c.
Váš tatínek má rakovinu prostaty s metastázami v kostech a Vy se ptáte, zda je vhodné mu sdělit pravdu ohledně diagnózy a prognózy jeho onemocnění. Máte strach, že tatínek vše vzdá a utrápí se.
Milá paní Brabcová,
máte pravdu v tom, že neexistuje žádný univerzální správný postup jak a kdy s nemocným mluvit o jeho nevyléčitelném onemocnění. V tom, kolik informací a jakých chceme o svém zdravotním stavu od ošetřujícího lékaře slyšet, se můžeme velmi lišit. Pacient má právo tyto informace dostat, ale má také právo je odmítnout. Někdo chce znát všechny podrobnosti a je klidnější pokud dostane odpovědi na své otázky, ví na čem je a na co se v budoucnu připravit. Někdo chce pouze informace o diagnóze, ale nikoliv o prognóze své nemoci. Někdo se o tom nechce bavit vůbec. Toto rozhodnutí by však měl udělat nemocný sám, nikoliv jeho příbuzní.
Je totiž docela dobře možné, že Vy máte pocit, že by tatínek těžké zprávy neunesl, a on je již v obraze a bojí se o tom s Vámi mluvit, protože má strach zase o Vás. Často se setkáváme se situací, kdy se lidé takto navzájem chrání, o nemoci a umírání se v rodině nemluví, ale když se toto tabu prolomí, vlastně se všem uleví. I když nemocný nedostal informace od lékaře, většinou cítí, že se jeho stav nelepší, že mu síly ubývají a přesvědčovat ho o opaku není moc účinné.
Kdybych byla ošetřujícím lékařem Vašeho tatínka, zeptala bych se ho, co si přeje o své nemoci vědět, co ho trápí, s čím si dělá starosti do budoucna, na čem mu nejvíc záleží. Pokud se však bude ptát, na jeho otázky bych odpovídala pravdivě, neslibovala bych věci, které nejsou reálné. Když nemocný cítí, že mu lidé kolem neříkají pravdu, ztratí důvěru, přestane se o tom bavit a zůstane se svými starostmi a strachem sám.
To, že lékař podá informace o rozsahu onemocnění a o dalším plánu léčby, neznamená automaticky, že by měl nemocnému sdělovat, že zemře a kdy. To lékař samozřejmě nemůže vědět, právě v případě rakoviny prostaty často nemoc postupuje poměrně zvolna a informace o metastázách v kostech ještě neznamená, že tatínek umírá.
Přeji Vám i Vašemu tatínkovi vše dobré. Věřím, že tatínkův ošetřující lékař s ním bude mluvit o nemoci citlivě, ale pravdivě a doufám, že Váš tatínek, kterého popisujete jako komunikativního a optimistického člověka, se dokáže s nemocí, která ho potkala, vyrovnat.
S úctou
MUDr. Kateřina Menčíková