Kamarád má neoperabilní nádor, na dovolené se synem se plánuje utopit. Jak se k tomu postavit?
Dobrý den, můj soused a kamarád (59 let) má neoperabilní nádor krční uzliny. Dlouho se léčil, ale teď už pro něj lékaři nemohou nic udělat. Žije sám a zatím je soběstačný, ale zhoršuje se to. Svěřil se mi s plánem, že chce odjet se synem a jeho přítelkyní k moři a už se odtamtud nevrátit, že se večer půjde vykoupat a poplave dokud to půjde. Vyslechla jsem ho a asi ho i chápu. Ale jeho syn chce tátovi splnit poslední přání a určitě netuší, že se vrátí bez něho. Doporučila jsem mu návštěvu psychologa nebo psychiatra, ale dostal akorát nějaké léky na uklidnění. Nevím, jak se k tomu mám postavit. Jeho synovi je 25 let, má první lásku, nevím, jestli a jak mu to říct. Jsem věřící a sebevraždu neschvaluji, ale v některých případech asi člověk má právo rozhodnout se podle svého. Vážně nevím, jak se k tomu postavit. Nerada bych, aby můj kamarád strávil zbytek života někde v LDN za mřížemi. Děkuji za odpověď
Dobrý den, Evo,
zabýváte se velkým lidským dilematem, kde se setkává respekt ke svobodné volbě Vašeho kamaráda a zároveň úcta k životu a rodinným vztahům.
Stejně jako Vy nevím, co je správně. Rozumím Vašemu přijetí kamarádova rozhodnutí a podobně i Vašim pochybnostem, zda o něčem tak důležitém spravit jeho syna a zda by se mu nedalo pomoci v životě (a v umírání) ještě jinak. Netuším, zda můžete se sousedem ještě navázat na tuto rozmluvu, pokud ano, doporučila bych Vám, abyste mu své pochybnosti sdělila. Nejen Váš kamarád potřebuje pochopení ve své těžké situaci. Nyní ho potřebujete i Vy, protože Vám svěřil něco, s čím si nevíte rady, není to v souladu s Vaším přesvědčením ani s pojetím celé situace, i když respektujete jeho rozhodnutí. Proto bych uvažovala o možnosti probrat s ním, že chápete jeho rozhodnutí, zároveň uvažujete o následcích pro jeho syna. Tedy nejde o to mu rozhodnutí rozmlouvat, ale ještě mu ukázat kontext, o kterém uvažujete Vy. Napadá mne, že to může vést ke změně jeho postoje, ať už v tom, co se možná chystá udělat nebo alespoň v tom, aby se synovi třeba omluvil nebo od něj získal nějakou formu pochopení a nezatížil ho víc, než je nutné. Nejsem si jistá, zda je Váš úkol synovi souseda to říct, záleží na tom, jestli jste přesvědčená, že je to pro ně oba dobré. Nejprve bych zkoušela variantu, aby to otec sdělil synovi sám a měli možnost spolu mluvit o obavách, důsledcích a rozhodnutích, která kamarádův stav přináší.
Je možné, že se Váš kamarád bojí umírání a netuší, že by se jeho blízcí i profesionálové snad mohli postarat tak, aby neumíral sám v LDN. To ho může vést k rozhodnutí ukončit život nyní a tak by mohlo možná i pomoci doporučit mu konzultaci s lidmi, kteří se umírajícím věnují – s poradnou některého z hospiců, s psychoterapeutem – aby věděl o možnostech tišení bolestí, péče a důstojného umírání. Konečné rozhodnutí o tom, jak naložit se svým životem, je ovšem opravdu na něm, i když Vy mu v tom můžete anebo nemusíte pomáhat.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
