Sestra koncem března zemřela na rakovinu. Jak a jestli vůbec sdělit mamince, že její druhá dcera zemřela?
Dobrý den paní doktorko, prosila bych o radu týkající se oznámení úmrtí mé sestry naší mamce, které je 94let. Mojí sestře /69nedožitých let/byla dg.ca s metast.v mozku,plicích,žebrech, nadledv.atd, a to na začátku února .17.3. podstoupila ozařování nádoru v mozku a pak už nevstala a vzhledem k jejímu beznadějnému stavu byla převezena domů, kde taky 25.3. zemřela. Já jsem neměla odvahu říct mamce, že její druhá dcera odešla navždy. Máti ví, že na tom sestra byla špatně, je věřící a když jsme o tom mluvily, tak se modlí,aby se netrápila. Ale na druhou stranu nevím, co to s ní udělá po psychické i tělesné stránce. Občas už má problémy se slovy, a něco zapomíná, ale jinak je docela v pořádku. Když ji ale něco rozruší,už ji bolí "u srdce". Já /67/to nesu velmi těžce a nedovedu si představit co bude. Jestli pravda uleví a je lepší jistota konce a víra v setkání nebo neustálá úzkost o ni jako nemocnou.Já jsem úlevu nepocítila, ale je to možná tím, že musím skrývat pravdu. Děkuji za odpovědˇ a pomoc. Brožová
Dobrý den, paní Brožová,
chápu, že váháte, zda a jak mamince sdělit zprávu o úmrtí její druhé dcery. Zvažujete její zdravotní stav a starost, že ji zpráva rozruší, je asi na místě. Na druhou stranu uvažujete i o tom, že se maminka trápí kvůli stavu Vaší sestry a vlastně i to ji může zbytečně zatěžovat. K tomu se ještě přidává i Váš stav, kdy mamince neříkáte pravdu a tedy se asi vždy nemůžete chovat podle toho, jak se cítíte.
Necítím se kompetentní k tomu, abych Vám radila, co je lepší. Dovolím si ovšem Vám nabídnout otázky či úvahy, které snad mohou pomoci, abyste se rozhodla a ulevilo se Vám v tom, jak postupovat.
Asi bych na Vašem místě uvažovala o tom, k jakým hodnotám Vás maminka vedla, co vyznávala ve svém životě. Váží si pravdy? Cení (cenila) si toho, že jí lidé říkají, jak věci opravdu jsou?
Také o jejím stavu je možné klást si otázky: považuje se maminka za člověka, který umí nést těžké věci? Záleží jí na tom, aby měla sama před koncem svého života své záležitosti uspořádané, aby se vyznala v tom, co se kolem ní děje? Pro některé lidi je důležité žít bez bolestí, jiní si více cení pravdy či své statečnosti než delšího života v klamu. K jakým lidem spíš maminka patří?
Cení si maminka více života v těžké nemoci nebo by si pro svou dceru přála spíš klidný odchod? Byla by maminka schopná s Vámi tento zármutek sdílet? Pojala by maminka smrt Vaší sestry jako její cestu k Bohu nebo by to nesla jako svou křivdu?
Při přemýšlení nad Vaší situací bych ráda také brala v úvahu Vás a Vaše přesvědčení. Je pro Vás těžké lhát a do konce maminčina života se vyhýbat jejím dotazům na sestřin zdravotní stav, neovlivňuje Vás tato nepravda v péči o maminku? Nebere Vám možnost úlevy s maminkou smutek sdílet? Na druhé straně, snesla byste, kdyby se mamince přitížilo, protože by možná přirozeně reagovala smutkem a oplakáváním na smrt své dcery? Co byste si pro sebe a pro maminku přála – víc klidu v nepravdě a riziko zhoršení jejího stavu nebo si ještě za maminčina života moci říct, jak věci jsou?
Protože neznám Vás ani Vaši maminku, neumím se ani za Vás přiklonit k některé z možností a pokud se v mých úvahách přece jen nějaké preference objevily, jde o můj osobní postoj, kdy bych si pro sebe přála spíš pravdu. Působí to na mne jako opravdu těžké období, kdy Vás potkala ztráta sestry a obáváte se ještě o zdraví maminky. Proto mi připadá také pochopitelné, že byste mohla potřebovat zvážit, co je pro Vás snesitelné, přijatelné a proveditelné a tedy se rozhodovat hlavně podle vlastního uvážení a vnímání situace, která Vás potkala.
S úctou
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
