Maminka (62 let) má odoperovaný zhoubný nádor, objevily se metastázy u páteře. Nechceme se s tím smířit, nechceme o maminku přijít.

Dobrý den,

představuji si, jakou nejistotu a zmatek jste zažívali v prvních dnech. Najednou je smrt bytostně blízko, zažíváme hrůzu, nejistotu, obavy, pocity bezmoci, ohrožení, hněv, nespravedlnost i ohromnou lítost. Často i naději a touhu bojovat. Vážím si toho, že dokážete otevřeně sama sobě přiznat, co se Vám honí hlavou; dokonce se s tím dokážete svěřit někomu dalšímu. Píšete, že Vy zažíváte víc bezmoc, maminka je spíš naštvaná. Oceňuji, že ve své bolesti dokážete vnímat druhého a jeho odlišnost. Často to tak bývá, že jsme každý v jiné „fázi“. Pokud to bude možné, zkuste přijmout věci a prožitky tak, jak přijdou. I s tím, že jste každá jinde a že ta odlišnost může být zdrojem neporozumění nebo zranění. V této době není úplně jasné, jaké další vyšetření a léčení Vás čekají. (Úmyslně píšu „Vás“, protože jsem vyrozuměla, že vyšetření prožíváte společně s maminkou.) Píšete, že se bojíte, že Vás to „položí“. Popravdě, skoro každého by to položilo. Buďte k sobě shovívavá. Není čas na to, abychom se chovali, jako by se nás nic netýkalo. Je čas připustit pravdu — že se bojíme a cítíme nejistí, že to chceme zvládnout, že se na to možná necítíme dost silní nebo připravení.

Můžeme tyto věci přiznat sami sobě, pak možná i svým nejbližším, a tím umožnit, abyste nezůstávali každý se svou bolestí sám, ale mohli se navzájem podpořit.

Přirozeně Vás napadá otázka: proč? Proč zrovna my? Proč moje maminka? Proč ona, která je dobrým člověkem? Proč my, kteří žijeme dobrým životem? Kde je jaká spravedlnost? Tyto otázky nám drásají duši. Často zůstávají otevřené, nenacházíme na ně odpověď. Píšete, že se s tím neumíte smířit. Myslím, že máte na sebe vysoké nároky. Smířit se nejde „ze dne na den“. Jistě víte, že smíření se podobá spíš cestě – jdu po ní dlouho, přes klopýtnutí, zatáčky, někdy bloudím, hledám cestu. Někdy ke smíření ani nestihnu dojít. Ale vytrvalost, statečnost, odvaha na cestě, ty zaslouží ocenění. Buďte v tomto k sobě velkorysá. Snažte se porozumět Vaší moudré duši, netlačte ji; ona sama dokáže najít cestu, která je pro ni nejlepší.

Možná přemýšlíte, kolik společného času Vám ještě bude dopřáno, a jak ho prožít. Mnohdy máme na srdci něco, co bychom chtěli s naším blízkým zažít nebo mu říct, třeba ho i požádat o odpuštění. Pokud mohu být tak smělá a doporučovat: udělejte to brzy. Neodkládejte dobrá slova na později. A pokud to bude možné, zkuste ve vhodné chvíli probrat i s maminkou, co by ona určitě ráda zažila. Některá přání jí možná mohou být splněna, bez ohledu na to, jak všechno dopadne.

Nezapomínejte na péči o sebe a své potřeby, neopomíjejte také kontakt s Vašimi přáteli, kteří mohou podpořit Vás a tím pomoct Vaší rodině všechno zvládnout. Kdybyste měla dojem, že by Vám mohla být užitečná podpora nebo pomoc profesionála, neváhejte se na něj obrátit. Psychoterapeut, duchovní, třeba i linka důvěry – to jsou dobrá místa, kde člověk smí čerpat pro sebe v tomto náročném období.

Přeji Vám statečnost na Vaší cestě ke smíření. Mamince hodně štěstí a mnoho dobře prožitých dní.

Petra Hálková