Právě mi umřel otec na rakovinu plic, bydleli s maminkou sami již řadu let, byli na sobě velice závislí. Nyní vůbec nevím, jak máme mamce pomoct v překonání takové ztráty.

Dobrý den, paní Jano,

oceňuji Vaši starostlivost a realističnost Vašich úvah.

Souhlasím s Vámi, že pro ni bude nejspíš velice těžké se vyrovnat se smrtí svého muže a zvyknout si žít tu bez něj. Koneckonců to musí být těžké i pro Vás – byl to Váš otec, jeden z nejdůležitějších lidí; i Vám bude chybět…

Těžko předem poznáme, jaký způsob pomoci Vaší mamince skutečně prospěje. Možná ani ona sama to teď nedokáže odhadnout. Navrhuji, abyste s ní otevřeně promluvila o Vašich návrzích a probraly jste je spolu. Maminka si potom bude moct vybrat. Nezapomeňte jí dát čas na promyšlenou. Čas od času můžete zhodnotit dosavadní vývoj a změnit, co bude potřebné. Užitečná často bývá také praktická pomoc (např. ve věcech, které doposud dělával tatínek) a krátké návštěvy či telefonáty mamince.

Ráda bych Vám v této souvislosti nabídla texty pro pozůstalé a jejich blízké, uveřejněné na našich webových stránkách. Můžete z nich načerpat inspiraci jak pro maminku, pro společné vzpomínání na tatínka i pro Vás samotnou.

Chci Vás ujistit, že i kdyby maminka nevyužila Vaší nabídky pomoci tak, jak byste ji ráda poskytla, i takto to má velkou cenu. Pro truchlícího člověka bývá užitečná i zkušenost, že mu někdo chtěl prospět a že i nadále může sám ovlivnit dění ve svém životě a volit z možností. Pro nás, kteří jsme svědkem truchlení někoho blízkého, bývá někdy těžké najít rovnováhu mezi snahou ho utěšit a respektem k jeho soukromí a jeho vlastní cestě. Chci Vás povzbudit k hledání této rovnováhy. 

Nezapomínejte ani sama na sebe – i Vy jste ztratila důležitého člověka a truchlíte po něm. Dopřejte i sama sobě čas být se svými pocity a vzpomínkami a pečujte o sebe.

Přeji Vám, paní Jano, abyste dobře prošly obdobím truchlení a našly novou sílu a rovnováhu.

Petra Hálková