Včera mi zemřela maminka, bojím se, že se s tím nikdy nedokážu vyrovnat.
Dobrý den, včera kolem sedmé hodiny ranní mi zemřela nemocnici maminka, bytost která pro mě byla vším. Vím, že je ještě krátká doba, ale bojím se, že se stím nikdy nevyrovnám. Totéž sdílí s odchdem maminky můj bratr.
Děkuji za odpověd Roman
Napsal jste nám krátce poté, co Vám zemřela maminka. Je to pro Vás hluboká ztráta, můžete cítit zmatek, bolest, prázdnotu, bezmoc, nepopsatelnou směs žalostných pocitů. Máte obavy, zda to někdy skončí, zda se s tím vyrovnáte.
Dobrý den, pane Romane,
vyjadřuji Vám upřímnou soustrast s úmrtím Vaší maminky a současně bych Vám ráda dodala naději. V tuto chvíli to tak nevypadá, ale věřím tomu, že časem se s maminčiným odchodem vyrovnáte, že najdete cestu, jak jít dál, bez ní. Ano, zůstane tu po ní prázdné místo, ale ta hluboká bolest se časem zmírní. Maminka bude dál žít ve Vašem srdci, ve Vašich vzpomínkách. Chce to čas a trpělivost.
O vyrovnávání se se smrtí toho bylo hodně napsáno, inspiraci najdete i na našem portálu v části Pro pozůstalé .
Vybírám to, co dělat v prvních dnech:
Pokuste se zachovat co nejvíc z toho, co jste dělával dřív – denní rytmus, péči o sebe, jíst, pít, chodit do práce, pokud to jde atd. Vím, že to není snadné zvlášť v prvních dnech, kdy je člověk trochu zmatený a zároveň zaměstnaný starostí o pohřeb a spousty dalších věcí. Pečujte o své nitro – najděte si čas a místo, kde můžete být se sebou, se svými vzpomínkami a prožitky. Pokud je Vám to vlastní, nezůstávejte sám, podělte se o svůj smutek a další pocity s Vašimi blízkými. Vím, že to už děláte – sdíleli jste je se svým bratrem, napsal jste nám, to není málo a moc to oceňuji.
Sledujte, jaký způsob vzpomínání na maminku Vám nejvíc vyhovuje. Někdo chodí na hřbitov, uchovává maminčiny osobní věci, prohlíží fotky, prochází místa, kde s maminkou prožili společné chvíle… Jinému člověku je vlastní vyhýbat se takovým věcem a místům, potřebuje se spíš stáhnout do sebe. Někdy se tyto způsoby vzpomínání prolínají nebo se v průběhu času mění. Každý máme svůj vlastní způsob – nechte se vést svým nitrem.
Kdybyste potřeboval se s někým poradit nebo sdílet své prožitky, můžete se na nás znovu obrátit. Můžete také kontaktovat poradnu nebo klub Podvečer Cesty domů, které nabízejí služby pro pozůstalé. Pomoci Vám může také linka důvěry nebo krizové centrum ve Vašem okolí (kontakty najdete na www.linkyduvery.cz nebo v telefonním seznamu) a jiní odborníci – psychoterapeuti, psychologové, duchovní a další.
Milý pane Romane, přeji Vám, abyste statečně nesl svou bolest a aby se Vaše rána časem skutečně zahojila. Budu na Vás myslet.
Petra Hálková
Dotaz zodpovídá
