Je antikoagulační terapie nutná?
Dobrý den,
prosila bych o radu týkající se antikoagulační terapie. Kdy je indikována antikoagulační terapie nízkomolekulárními přípravky (např. Clexane, Fraxiparine...) u ležících pacientů s metastázami či primárním nádorovým onemocněním CNS. Na neurologickém oddělení je tato terapie standardně nasazena všem ležícím pacientům jako prevence, ale je to opravdu nutné? Musí se v této terapii pokračovat i po propuštění do domácího prostředí?
Děkuji za odpověď.
Ptáte se na doporučení k antikoagulační léčbě u nemocných s pokročilým nádorem.
Dobrý den, paní Ochvatová,
obecně je tato skupina nemocných nejvíce ohrožena vznikem sraženiny v žilním systému s následným uvolněním a vmetením sraženiny do plic (embolie). To má za následek poruchu okysličování krve, která při rozsáhlejším postižení může vést ke smrti. Dnešní doporučení jsou poměrně jasná, pokud se jedná o pacienty hospitalizované z různých důvodů. Těmto nemocným by léčba, která má zabránit vzniku sraženin v žilách, měla být podávána bez výhrad, nejsou-li přítomny faktory, které takovou léčbu nedovolují. To proto, že omezením pohyblivost nemocného se riziko vzniku sraženiny dále zvyšuje.
Pokud jde o nemocné, kteří jsou z nemocnice propuštěni, u nich bývá tato léčba ukončena. Léčba obvykle pokračuje tam, kde již došlo ke vzniku sraženiny v žilách nebo dokonce k plicní embolii (vmetení sraženiny do plic). Samozřejmě je potřeba brát v úvahu celkový stav nemocného. Většina lékařů se shoduje, že je-li odhadovaná délka přežití nemocného vzhledem k rozsahu nádorového onemocnění kratší než 3 měsíce, nemá tato léčba větší význam, a naopak nežádoucí účinky mohou převážit očekávaný přínos.
Abych tedy odpověděla na Vaši otázku — podávat antikoagulační léčbu všem ležícím nemocným s nádorovým onemocněním je v zásadě správné, ale v léčbě není potřeba pokračovat, pokud nemocný nemá prokázanou hlubokou žilní trombozu nebo neprodělal v nedávné době plicní embolii. U nemocných s velmi pokročilým stadiem nemoci však toto neplatí, neboť u těchto nemocných již nejde o prodlužování života, ale o zachování jeho kvality, k níž podávání antikoagulační léčby nepříspívá.
S pozdravem,
MUDr. Irena Závadová