Jak zvládnout situaci terminálního selhávání srdce u maminky?
Jak zvládnout situaci terminálního selhávání srdce u maminky? Je jí 69 let, má diabetes na inzulině, steatosu, ascites až anasarku, dostává i.v. duretika, má hypoalbunémii a nejde s hmotností nadol. Je opakovaně hospitalizováná na geriarické klinice, pár dnú je zlepšení a pak znova rehospitalizace. Je to čekání, čekání na smrt, co dělat? Ultrafiltrace není vhodná.Děkuji.
Hledáte možnosti pomoci nemocné mamince, které selhává srdce.
Vážená Dano,
Vaše otázka je velkou výzvou. U nemocných s nenádorovým onemocněním je totiž problémem určit, kdy je již nemoc léčbou neovlivnitelná. Je extrémně obtížné poznat například „umírající“ srdce.
Stejně jako u pacientů s nádory, i tady je cílem paliativní péče kvalita, nikoliv kvantita života. V případě srdečního selhání jde především o ovlivnění dušnosti, slabosti, otoků, nevolnosti a bolestí. Je důležité zhodnotit potřebnost léků, které maminka užívá. Například léky ovlivňující hladinu cholesterolu je možné vynechat. Stejné platí i pro léky proti srážlivosti krve (např. Anopyrin), které jinak patří k základním lékům užívaným nemocnými se srdečním selháním. Na dušnost se u těchto nemocných obvykle podávají krátkodobě působící opiáty (např. Sevredol 10mg tablety nebo injekční Morfin). Opiáty velmi dobře ovlivňují pocit dušnosti, který je spojen s velkou úzkostí. Stejně tak lze podávat malé dávky léků ovlivňujících úzkost (např. Neurol, Citalec apod.). Otoky se obvykle nepodaří příliš ovlivnit. Diuretika (léky na odvodnění) nicméně v nějaké dávce ponecháváme, někdy je podáváme formou setrvalé infuze. Ponecháváme i léky ovlivňující činnost srdce (tak zvané beta-blokátory a ACE-inhibitory). K ovlivnění nevolnosti a zvracení používáme třeba haloperidol a léky podporující činnost trávicího ústrojí (např. Cerucal). Důležité je léčit bolest, která bývá způsobena třeba chronickými otoky dolních končetin nebo nepohyblivostí či artrózou.
A rozhodně nesmíme zapomenout ani na péči o „duši“. Teď mám na mysli potřebu mluvit s nemocným o blížícím se konci, o jeho představách, obavách a přáních. Je to doba, kdy může nemocný vyslovit například přání nebýt resuscitován, nebýt napojen na dýchací přístroj nebo naopak přání podstoupit jakoukoliv dostupnou léčbu. Je to doba, kdy může mluvit o tom, co v životě dokázal, co jej ještě trápí, co by ještě chtěl vyřešit. I čekání na smrt má v životě každého z nás své místo. A věřte, že toto čekání nemusí být jen plné smutku a obav.
Nevím, kde maminka a Vy bydlíte, ale třeba je ve Vašem okolí hospic, který by byl ochotný maminku přijmout do péče a pomoci jí i Vám naplnit její čekání.
Přeji Vám i Vaší mamince dostatek odvahy a sil.
S pozdravem
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
