Kamarádce umřel děda, hrozně se trápí a já nevím, co jí říkat. Jak se k ní nejlépe zachovat?
Dobrý den,
žádám Vás o radu, protože si nevím sama rady. Mé nejlepší kamarádce zemřel dědeček (byl už moc starý), který pro ni znamenal opravdu vše. Neskutečně se trápí a já bych ji chtěla nějak pomoct. Vím že to asi nejde, ale ani nevím co jí mám říkat, jak ji alespoň slovem utěšit...Mě osobně ještě nikdy nikdo blízký nezemřel, takže v podstatě ani nevím jak se mám co nejlépe zachovat.
Váš dotaz, který se týká kamarádky a Vaší snahy o útěchu. Kamarádce zemřel dědeček a Vy hledáte způsob, jak kamarádku utěšit.
Dobrý den, Kateřino,
člověk, který prožívá ztrátu z úmrtí blízké a důležité osoby, nepotřebuje útěchu v tom, že by neměl ztrátu prožívat nebo ji zlehčit. Smutek je na místě a podstatné je ho prožít, odtruchlit — a proto v takové chvíli nepomáhají věty jako “to bude dobré” nebo ” nebuď smutná”. K truchlení patří vzpomínání a vlastně vnitřní loučení se zesnulým. Proto obvykle pomáhá s pozůstalým prostě být, naslouchat všemu, co přichází, třeba i mlčet nebo se jen zeptat, jak by nyní truchlící člověk potřeboval být s Vámi v kontaktu. Někdy může být na místě sdělit své vlastní pochybnosti a přání: “chci být s Tebou, ale nemám tu zkušenost, jaké to je, řekni mi, jak to potřebuješ…” Vypadá to jednoduše, ale vyjadřuje to ochotu pomoci a zároveň respekt k prožívání pozůstalého. Proto se nemusíte obávat, že něco zkazíte, když se své kamarádky zeptáte a třeba jí i sdělíte své rozpaky. Je docela možné, že ani ona neví, jak by smrt dědečka měla pojmout, a tak můžete hledat společně. Ohledy samy o sobě nestačí, na místě je i otevřenost.
Držím Vám palce, abyste společně vše zvládly a Vaše kamarádství prošlo i tímto těžkým obdobím.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
