Co mohu udělat pro bratra, který onemocněl rakovinou plic?

Vážená paní Evo,

utrpení těžce nemocného člověka má několik rozměrů. Fyzické obtíže jako jsou bolesti nebo dušnost bývají obvykle dobře řešitelné — například Vámi zmiňovanými náplastmi proti bolesti a podobně. S těmito obtížemi si většinou lékaři poradí velmi dobře. Pokud jde o nechutenství a hubnutí, tady trochu záleží na odhadované délce přežití nemocného. Je-li delší — tedy v řádu měsíců, bývá správné konzultovat nutričního specialistu, který je dnes již v každé větší nemocnici. Je-li ale pravděpodobné, že mnoho času již nemocnému nezbývá, pak je důležitější nemocného do jídla nenutit, jen spíše občas nabídnout. Opakované nabízení nebo nucení do jídla u těchto nemocných vede spíše k pocitům nevolnosti, zvracení a celkově utrpení nemocného může i zhoršit, aniž zlepší jeho přežití.

Dalším zdrojem utrpení může být starost o nejbližší — co s nimi bude, jak to zvládnou, nejsem jim na obtíž? atd. Utrpení může ale souviset i s praktickými otázkami, které se mohou týka třeba dědictví, finančního zajištění rodiny a podobně. Tady může pomoci otevřený rozhovor v rodině, nebo i rozhovor s psychologem či psychoterapeutem. Také kaplan nebo duchovní mohou pomoci s duševním utrpením nemocného i jeho blízkých. Duchovní nebo psycholg či psychoterapeut mohou nemocnému pomoci najít smysl v nemoci, vyrovnat se s ní, přijmout omezení, které přináší a přjmout také vlastní konečnost.

Asi nejdůležitější je, nebát se s nemocným otevřeně mluvit — pokud on sám chce. Čeho se obává, co je jeho starost, co mu naopak přináší radost, co by třeba ještě rád stihl a podobně. Otevřený rozhovor může přinést velkou úlevu, pomůže i pečujícím lépe pochopit, co vlastně nemocný prožívá a nakonec i ukázat, jak nejlépe pomáhat a tak ulevit utrpení.

Vážená Evo, přeji Vám i Vašemu bratrovi, abyste našli svou společnou cestu.

S úctou

MUDr. Irena Závadová