Jak pomoci kamarádce, mamince dvou malých dětí, která bojuje s rakovinou?
Dobrý den.
Má blízká kamarádka bojuje 2 roky s rakovinou prsu. Nemoc byla odhalena bezprostředně po porodu 2. dítěte v pokročilém stádiu. Metastázy byly prakticky ve všech důležitých orgánech vyjma mozku. Její manžel i rodiče spolu s ní neskutečně zabojovali a po roce intenzivní léčby (několik sérií chemoterapií a následné odstranění prsní žlázy) se podařilo metastázy zničit a nemoc zahnat do kouta. Stečná maminka se starala o obě děti, zvládli i dovolenou na horách. Bohužel nemoc po 3 měsícich atakovala mozek a došlo k částečnému ochrnutí. Po odstranění metastáz z mozku, ozařování i chemoterapii nastalo mírné zlepšení, ale v současné chvílí rakovina zachvátila prakticky celé tělo znovu včetně mozku. Rodina kamarádky už je, řekla bych, na pokraji psychického i fyzického zhroucení.. Snažím se nějak pomoci, ale mé možnosti jsou omezené časově i odborně. Dnes jsem doprovázela nemocnou na chemo a po pár týdnech kdy jsem ji neviděla mě překvapil jak váhový úbytek, tak úbytek sil a částečná ztráta mobility kamarádky. Je neskutečně vysílená, smutná ale myslím, že si velice dobře uvědomuje svůj stav a situaci. O zdravotním stavu a výhledech do budoucna si neodvažuji s ní mluvit a ani její maminka či manžel. Nikoho jiného nemá. V rodině navíc dochází po dvou náročných letech k rozkolu v partnerském vztahu i vztahu mezi manželem nemocné a její maminkou. Ráda bych věděla, zda má kamarádka nárok na nějakou péči od odborníků doma. Jaké jsou možnosti mobilního nebo jiného hospice. Ani se neodvažuji zeptat, kolik času nemocné ještě zbývá a zda má pokračující chemoterapie ještě smysl v porovnání s kvalitou života. Na druhé straně si sama jako matka uvědomuji, že každá chvíle navíc strávená s vlastními dětmi má obrovskou cenu. Bohužel nemocná je často tak unavená, podrážděná, že místo mazlení s dětmi dochází často ke křiku a negaci dětí. Sama těchto situací nejsem svědkem. Sleduji však velké napětí mezi nemocou, manželem a nemocnou a její maminkou. Myslím že by rodině mohl pomoci onkopsychoterapeut a nějaká forma mediační porady všem pečujícím. Nevím však, jak zainteresovat všechny blízké. Co si mohu dovolit vzhledem k pozici blízké kamarádky.
Jsem moc ráda, že jsem našla Váš web a získám od Vás radu a komentář k dané situaci.
Kateřina Zuzková
Popisujete komplikovanou situaci Vaší kamarádky, která již 2 roky bojuje s nádorem prsu, který se rozšířil prakticky do celého těla. V poslední době přes intenzivní léčbu se její zdravotní stav zhoršuje, hubne, je vysílená, ale také podrážděná a v rodině je velké napětí. Vy hledáte, jak nejlépe kamarádce i rodině pomoci.
Vážená paní Zuzková,
podobný obraz, který popisujete, vídáme bohužel často právě u maminek malých dětí. Je pro ně pochopitelně velmi těžké malé děti opustit, rozloučit se s nimi. Smířit se s tím, že je neuvidí vyrůstat, dospívat. S tím, jak ubývají fyzické, ale i psychické síly, se vše může ještě zhoršit. Někdy až k situaci, která může vypadat jako odmítání vlastních dětí. Může to být ale jediná možnost, jak se od nich odpoutat. Pochopit celé dění je samozřejmě pro okolí náročné a nepochopení a nárůst napětí jen zhoršují celý začarovaný kruh. To nejlepší, co můžete udělat, je otevřený rozhovor s kamarádkou. Vím, že jste napsala, že se s ní neodvažujete o budoucnosti mluvit, ale je to patrně jediná cesta, jak jí ulevit. Těžce nemocní si obvykle vážnost svého zdravotního stavu dobře uvědomují, cítí, že jejich čas se krátí, a nenajde-li se nikdo, kdo by s nimi otevřeně promluvil, roste zeď, která je odděluje od ostatních. Je samozřejmé, že je dobře se ciltivě zeptat, zda nemocný vůbec o své nemoci, o svých obavách i nadějích mluvit chce. Opakovaná, citlivá nabídka může povolit napětí, které nemocný cítí. Nesmíme se bát slzí, pocitů zoufalství a beznaděje. Stejně jako sdílená radost je větší, tak sdílený smutek a starost se může zmenšit a snáší se lépe.
Pomoc palitaivního týmu může přinést řešení jak fyzických obtíží, tak i duševního a duchovního utrpení nejen nemocnému, ale i jeho nejbližším. V jednom z minulých dotazů v této poradně, odpověď paní Evě na otázku, jak pomoci nemocnému bratrovi, najdete další podrobnosti.
Pokud máte ve Vašem okolí mobilní hospic, jistě by bylo s výhodou se na ně obrátit. Ale i tak bude nutné, aby s péčí hospice Vaše kamarádka souhlasila. To znamená promluvit s ní o tom, proč je potřeba hospicovou péči. Možná by mohl a vlastně i měl pomoci její ošetřující onkolog, který by sám měl rozhodnout o tom, zda další onkologická léčba nemocné prospívá a může jí pomoci, nebo zda naopak přináší jen další utrpení a zhoršuje kvalitu zbývajícího života. On sám by nemocné mohl a měl nabídnout pomoc odborníků na paliativní péči a vysvětlit jí, že jejich starostí je úleva od všech nežádoucích projevů pokročilé nemoci, kterou trpí a kterou současná moderní medicína již neumí ovlivnit. Tedy to, zda je pro Vaši kamarádku vhodná hospicová péče, by měl posoudit buď její onkolog nebo praktický lékař. Hospic pomáhá těžce nemocným žít tak kvalitní život, jak to nemoc dovoluje. Nárok má tedy každý takový nemocný. Hospic a paliativní péče jsou určeny především těm nemocným, kterým moderní medicína nemá co nabídnout — ve smyslu vyléčení jejich nemoci.
Vážená paní Zuzková, děkujeme za důvěru, se kterou jste se na nás obrátila. Nebojte se kamarádky zepat, co ji trápí, v co doufá nebo věří, v čem jí můžete pomoci. Nebojte se silných emocí, jsou očistné pro obě strany. Přeji Vám i Vaší kamarádce, abyste na cestě, která je teď před Vámi, našly pochopení, pomoc, ale i naději.
S úctou
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
