Jak se vyrovnat s nečekanou smrtí manžela?
V srpnu t.r. mi zemřel manžel, s kterým jsem prožila téměř 50 šťastných let. Byla to moje první láska. Naše manželství bylo šťastné, cestovali jsem , chodili tancovat, pečovali a dům a zahradu, scházeli se s příteli., jezdili na výlety. Pravidelně jsme chodili na preventivní prohlídky k lékaři a celkově o svůj zdravotní stav i životosprávu pečovali. Podle lékaře byl manžel zdráv. Přesto jsem ho jednou ráno našla v bezvědomí,prodělal cévní mozkovou příhodu, zpočátku to vypadalo nadějně, později se přidaly komplikace na které manžel zemřel. Jeho smrtí se mi uhroutil svět, jsem úplně na dně, sama v domě, mám strach jak zvládnu péči o dům a zahradu. Děti mě poháhají, ale mají také své životy.. Nejvíce mě ničí samota, nemohu být dlouho v domě, chodím za přáteli,někdy přijdou i za mnu,ale ty návraty do prázdného domu bych nikomu nepřála. Snažím se, ale je to kruté ,byla jsem vždy aktivní, se vším si věděla rady, nyní jsme bez nějaké vize, nevím, jak žít dál, nic mě netěší, neumím si s životem poradit, užívám antidepresila, ale moc mi nepomáhají, Bez manžela neumím žít, byli jsme jak dvě osoby v jedné . Poraďte jak žít dál. Náš vztah byl příliš krásný, můj smutek a pláč je stále horší, čas mi zatím moc nepomáhá, říkají, že mám žít pro děti, ty jsou však už dospělé a mají své rodiny.Vím, že si musím pomoci sama, ale jak? Často si říkám, že trpím proto, že náš vzhah byl tak krásný a teď jsem zůstala sam se svým žalem. Děkuji za odpověď. Jsem objednána k psychologovi.
Napsala jste nám o tom, jak jste dobře a spokojeně žili s manželem, který v létě zemřel, a Vám se nyní nedaří nastavit nový způsob života bez něho.
Dobrý den, Věro,
rozumím tomu, že je to těžké, po 50 letech není přece možné jednoduše přepnout. Vše bylo spojené s ním a tak vytváření vlastního stylu bez něho může nyní vypadat jako téměř neuskutečnitelné. Je normální, že se Vám to hned nedaří, obzvlášť když prožíváte stále smutek ze ztráty a stesk po manželovi. Je také normální, že si děláte starosti, jak to zvládnete bez něho, když jste byla zvyklá sdílet vše s ním a Vaše starosti a povinnosti byly asi také nastavené pro dva lidi.
Na běžné zvládání je ještě opravdu brzo. Změnit se za několik týdnů, zvládnout ztrátu a smutek a najít novou organizaci života nejde tak rychle. I když by si Vaše okolí jistě pro Vás přálo, abyste neměla tolik trápení, je třeba vzít v úvahu čas. Zatím jste ve fázi, kdy je Vaším úkolem si vše jen uvědomit, být s tím a dovolit si prožít to, co se stalo. Není ještě prostor pro něco nového, když jste ještě neměla čas zcela dokončit a rozloučit se s tím, co pominulo. Vaše dlouhé a spokojené manželství si určitě zaslouží víc času a prostoru pro ukončení i stesk. Tolik hezkého se nedá opustit jen tak. Proto není vhodné nutit se do „zvládání“. Je asi na místě udržovat kontakt s jinými lidmi, včetně konzultace s psychologem, který Vám může pomoci vše dobře projít, ale nespěchejte v očekávání, že si hned budete se vším vědět rady nebo, že nebudete cítit bolest či ztrátu. Manžel Vám chybí a vytváření života bez něho potřebuje čas, sílu i odpočinek.
Poznamenala jste, že jste zůstala sama se svým žalem. Je asi vhodné, abyste si dovolila sdílet svůj zármutek s ostatními – stačí, když Vaši blízcí pro Vás vytvoří prostor a podporu v tom, co právě prožíváte. Snad budete moci časem i Vy být zase s ostatními v jejich radostech i starostech.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
