Truchlím nad nečekanou ztrátou maminky, o kterou jsem se posledních 5 měsíců starala. Nemůžu myslet, dělám vše automaticky, jak se s tím vyrovnat?
Dobry den, je to tyden co nam zemrela necekane maminka, byla sice nemocna, ale jeji zdravotni stav se zlepsoval a pak z niceho nic...s maminkou jsem mela moc pekny vztah, o maminku jsem se ted poslednich 5 mesicu starala to nas zblizilo jeste vic, vypravela mi sve pocity to ze nechape proc ji jeji vlastni matka-babicka nema cely zivot rada,pak jeste moje sestra...uplne maminku odepslala komunikovala s ni jen trochu a jen po telefonu. Nechtela za ni prijet...vse jsem s maminkou prozivala snazila se ji vse se svoji malou dceruskou 11mes. a manzelem ktereho mela hrozne rada vynahradit. Pohreb byl hrozny sestra s babickou vubec netruchlily...i znami co se prisli rozloucit si toho vsimli a rikali mi to...ted uzjenhoni dedictvi! Je mi po mamince silene smutno mam vycitky ze jsem mela udelat neco jinak, ted porad jen recim brecim a brecim nejsem schopna normalne fungovat vse delam mechanicky a jen diky dcerce a manzelovi...nevim co bude dal nedokazu planovat myslet. Tak moc bych jichtela zpatky...nevim co delat jak myslet jak se s tim vyrovnat, tolik jsem ji milovala, byla muj domov a ted je to pryc...a rodina? Jen sami pokrytci a sobci.
Dobrý den,
děkuji Vám za Váš mail a sdílení. Je mi líto, co prožíváte — nečekanou ztrátu maminky a špatné vztahy v původní rodině.
Je přirozené, že týden po smrti maminky hodně pláčete, fungujete jen mechanicky a pociťujete ponejvíc ztrátu. Dovolte si to prožít a nemějte strach, že to tak bude stále. Čas bude Vaši bolest tišit, i když to půjde pomalu. Bolest se může proměnit ve vděčnost za vše, co jste s maminkou prožila — a ty vzpomínky Vám nikdo nevezme. Ani Vaši lásku, která přetrvává.
Píšete, že si vyčítáte, že jste mohla udělat něco jinak. Vždy jsme mohli udělat něco jinak, a když nám někdo zemře, jsou tyto úvahy velmi časté. Přesto si myslím, že jste v dané chvíli dělala, co jste v rámci svých možností mohla. Myslím, že se naopak můžete ocenit, jak moc jste pro maminku udělala, že Vy jste ji nenechala samotnou — 5 měsíců jste se o ni starala a byla jí nablízku tak, že se Vám mohla svěřovat s tím, co ji trápí.
Když je člověk plný bolesti, je sám zranitelnější, citlivější i vůči křivdám, které snášel jeho milovaný. Je pochopitelné, že se zlobíte na babičku a sestru za to, že Vaši maminku nemilovaly tak jako Vy. Zdá se, že nevíte, co je příčinou. Nevím, jestli byste se to chtěla dozvědět — s babičkou a sestrou o tom promluvit. Nejspíš na to teď ale stejně není správný čas. Nejdřív se musí aspoň trochu zahojit smutek po mamince. A to může trvat dlouho. Chování Vaší babičky a sestry na pohřbu však mohlo být jen obranné. Možná právě proto, že s Vaší maminkou neměly dobrý vztah, se ještě více bránily pocitům smutku a jejich projevům. Zkuste v sobě neživit zlost na ně, asi by Vám to nepomáhalo. A věřte, že pozůstalý, který měl se zemřelým hezký vztah, ztrátu nakonec přijme snáz než ten, kdo s ním měl vztahy narušené a nyní již nemá možnost to napravit.
Naštěstí máte svou rodinu — manžela a dcerku — vnímám, že jsou pro Vás velmi důležití. Zkuste se teď zaměřit na to, co je funkční — na lidi, kteří jsou vůči Vám podpůrní, na svou novou rodinu. Berte si lásku z vřelých vztahů, podporu od těch, kteří Vám ji dokáží poskytnout. Nemá smysl oslabovat se úvahami nad tím, co nemůžete změnit.
Přeji Vám hodně sil a láskyplných vztahů.
Alexandra Lammelová