Pečoval jsem doma o maminku s rakovinou prsu, stav se výrazně zhoršoval. Vyčítám si, že jsem zazmatkoval a maminku odvezl do nemocnice, což ji vyčerpalo.
Dobrý den, měl bych dotaz na věc kterou si vyčítám. Dlouhodobě jsem pečoval o maminku která měla rakovinu prsu. Prodělala různá léčení až po chemo. Tento rok se stav začal výrazně zhoršovat. V dubnu měla zlomeninu a přišlo se na to, že metastáze jsou i v kostech. Následovaly i potíže s konečníkem, kdy maminka měla bolesti a nakonec silné krvácení.
Byla proto v nemocnici. Jak to bylo možné, vzal jsem ji opět domu. Stím, že je to vážné jsem byl seznámen. Maminka dostala i opiátové náplasti. Jednalo se o náplasti Transtec 70, ale dávku jsem postupně navyšoval. Původně brala maminka Mabron 200 a když pak nestačil měla zvyšovat účinek pomocí paralenu. To jsme také dělaly.
Posledních 14 dnů již nechtěla moc jíst. 5 dni před smrtí již špatně polykala léky, ale dokázala ještě sama nasát pití brčkem a pít. Další den to již nešlo a proto jsem ji kapal brčkem pití. Tak 600 ml postupně za den.
To ji nevadilo a byla spokojená. Bohužel začal opět zlobit konečník a docházelo k drobnému krvácení a maminka měla 38,5 teplotu. Další den již měla i 39. Krvácení se zvyšovalo. Pití jsem opět dával pomocí kapání brčkem. Objevila se však v konečníku hodně tvrdá stolice. Podařilo se mi kus vyndat a krvácení přestalo. Měl jsem velikou radost a říkal si, že krvácení je od toho. Nějak to zvládneme. Dokonce i teplota se snížila. V tu dobu už maminka moc nemluvila, ale reagovala a spíše ji nebylo rozumět. Mamince jsem říkal co se děje a že budem bojovat. Na to se pěkně usmála. To vidím do ted.
Po nějaké hodině se maminka začala opět kroutit bolestmi. Opět povylezl kus tvrdé stolice. Co šlo jsem opět vyndal. Po nějaké době začalo opět krvácení a teplota se opět zvýšila. Proto jsem zavolal záchranou službu. Krvácení nebylo tak silné jako to co měla maminka před měsícem a díky kterému byla v nemocnici. Přesto jsem byl již i diky horečce nervózní.
V nemocnici jen stolici vyndaly najednou a tamponem zastavily krvácení. O horečce mi bylo řečeno abych se nepokoušel snižovat. Následně mi maminku daly domu s tím, že více udělat nemohou. Což jsem byl rád, aby maminka dožila doma. Při transportu a přendavání z lůžka na vozík atd měla bolesti. Na bolest si stěžovala i po zákroku.
Po návratu mi však již přestala pít úplně. Jen jsem stačil ještě nakapat trochu nutridrinku. A maminka si stěžovala na bolesti. Nasadil jsem novou náplast. Nešlo však dál kapat pití protože by se maminka zakuckala. Zvlhčoval jsem alspon rty a pusu. Polykací reflex asi přestal fungovat. Maminka již vůbec nevnímala a jen nehnutě ležela. Nebo spíše možná vnímala, ale nedokázala již v tomto stavu zpětně reagovat. Občas přejížděla sem tam očima. Za dva dni již zemřela.
Zástup obvodní lékařky už maminka nezajímala jelikož to prý není akutní případ a je to dlouhodobý stav. A jako zástup prý řeší jen akutní věci.
Bohužel jsem o mobilním hospici nevěděla dřív.
Vyčítám si, že jsem mamince neměl již volat záchranku, nezmatkovat a postupně stolici vyndat sám. Najednou bych to asi nezvládl jako na ambulanci, postupně by to však možná šlo. Takto maminku cesta do nemocnice a zpět úplně vyčerpala. A měla zbytečně bolesti. Kdybych vše zvládl sám mohla by ještě žít o něco déle.
S velkým obdivem jsem četla Váš dotaz a popis péče o maminku, která onemocněla rakovinou prsu a o níž jste se do posledních dnů staral doma. Vyčítáte si, že jste v poslední chvíli zazmatkoval a maminku odvezl do nemocnice a zase zpátky, a vystavil ji tak zbytečným bolestem.
Dobrý den, René,
s velkým obdivem jsem četla Váš dotaz a popis péče o maminku, která onemocněla rakovinou prsu a o níž jste se do posledních dnů staral doma. Vyčítáte si, že jste v poslední chvíli zazmatkoval a maminku odvezl do nemocnice a zase zpátky, a vystavil ji tak zbytečným bolestem.
Neznám podrobnosti zdravotního stavu Vaší maminky v té době, ale po přečtení Vašeho dotazu jsem si celkem jistá, že máte velkou odvahu a zvládáte i velmi obtížné věci. Horečka, bolest a krvácení jsou příznaky, které vyděsí i otrlé pečovatele. Vůbec se Vám nedivím, že jste záchrannou službu zavolal. V takových případech opravdu není jednoduché rozhodnout, jaké řešení je správné. Pokud byste záchranku nezavolal, mohlo eventuálně dojít například ke zhoršení krvácení a maminka mohla vykrvácet – pak byste si vyčítal, že kdybyste neváhal a záchranku zavolal… opravdu si nemyslím, že zavolání záchranky bylo Vaše selhání. Bylo to v tu chvíli Vaše rozhodnutí, a protože jste do té doby dělal, co bylo ve Vašich silách, není chybou zavolat o pomoc. Je mi líto, že Vám zastupující obvodní lékařka nedokázala pomoci a že tíže rozhodnutí, co dál, tak zůstala na Vás. Píšete, že cesta tam i zpět maminku vyčerpala a po návratu již nekomunikovala, ke zhoršování zdravotního stavu ale docházelo již několik dnů předem. Je tedy pravděpodobné, že velký podíl na zhoršení stavu měla i postupující nemoc. Netrapte se zbytečnými výčitkami, nejsme pány nad životem a smrtí, to dokážeme jen stěží ovlivnit, ale je Vaší zásluhou, že poslední dny mohla maminka prožít doma v klidu a bezpečí.
Chápu, že si po smrti maminky přehráváte všechny možnosti a snažíte se vymyslet, co by bylo možno udělat lépe. Chápu, že Vás tíží utrpení, kterým musela Vaše maminka projít. Bohužel nemůžeme tyto nepříjemnosti z našich blízkých jednoduše sejmout a vzít je na sebe. Můžeme ale být nablízku a pomáhat jim tyto těžké chvíle překonat. Ani v mobilním či jiném hospici nemůžeme zaručit, že naši pacienti dožijí svůj život s úsměvem a zcela bez bolestí. Snažíme se utišit bolest tak, aby byla snesitelná a dovolila jim prožít zbytek života důstojně a v klidu. Jsem si jistá, že toto se Vám u Vaší maminky podařilo bohatě splnit. Zasluhujete si úctu za citlivý přístup k Vaší mamince. Ostatně jak píšete sám, dávala Vám to najevo i úsměvem.
Přeji Vám mnoho sil do dalších dnů.
S úctou a pozdravem
Jana Michlová
Dotaz zodpovídá
