Můžete se vyjádřit k postupu lékařů při umírání tatínka?
Dobrý den,
mám několik nejasností okolo smrti mého tatínka.
V červnu loňského roku ho začal bolet zub nebo spíše dáseň. Když bolest neustupovala, šel k zubařce. Vytrhla mu moudrák, nasadila antibiotika a řekla, že je tam zánět. Antibiotika nezabírala, bolest byla čím dál větší. Při kontrole rozřízla ložisko a vymačkávala údajný zánět. Nepřiznala,že z toho nic neteče. Po dalším týdnu si táta vyžádal odborné vyšetření a byl odeslán do Budějovické nemocnice už s udělaným rentgenem. Doktorka na stomatologii se podivila, když viděla rentgen, řekla, že se vytrhnutím zubu byla poškozena i kost. Zašila rozřezanou dáseň, vzala vzorek a řekla,že je to nádor a nejspíše zhoubný. Za týden diagnozu potvrdila....
Dali tátovi na vybranou: buď ozařování a chemoterapii - to ovšem nic nezaručují nebo operace a pak následné ozařování...."Pokud chcete žít."
Táta vybrak děsivou operaci, kdy mu byla odebrána polpvina dolní čelisti....
Byl odvážný a bojovník - naučil se celkem rychle "jíst". Poté ho čekalo ozařování... V průběhu ozařování se objevil nádor u rtu. Nasadili chemoterapii a zdálo se, že problém je vyřešen. Léčba byla dokončena..Po měsíci jezdil na kontroly. Lékaři byli spokojeni...
V dubnu letošního roku ho začalo bolet pod žebry na levé straně. Obvodní lékař diagnostikoval virozu a dal mu paralen. Poté jel na kontrolu do Budějovic. Vše v pořádku. Do správy napsali prodělává virozu...
Pozvali ho na další kontrolu za měsíc. Za celých 10 měsíců ani jednou nevyšetřili plíce ani mozek. Mysleli jsme si, že je to běžný postup.
Bolest se zhoršovala velmi rychle..Nakonec ho obvodní lékař poslal na rentgen plic. Nález na levé plíci.Zastínění.. Nasadili antibiotika, potom další. Nic nezabralo. Nakonec udělai punkci a poslali vzorek na rozbor.. Řekli, že je na plicích je voda /to už byl táta hospitalizován ve Strakonické nemocnici/. Je nutný převoz do Prahy, kde mají vybavení avodu z plic odsají. Nic méně vypadá to na zánět.
V Praze odsávali několik dní vodu. Rentgen ukazoval, že plíce se zmenšila o polovinu. Táta měl každý den nafukovat balónky aby se plíce roztáhla. Moc se snažil.
Po pěti dnech nám řekli, že jsou to metastáze. Naplnili prázdné místo po plíci nějakou hmotou a řekli, že pro ně práce skončila a propustili tátu domu. Předali ho obvodnímu lékaři a dále doporučili na další onkologické pracoviště...
Když jsem pro tátu přijela, nevěřila jsem, že v tomto stavu ho pouští domu. Byl velmi zmatený. moc se pletl. Byl tak slabý, že se nemohl udržet na nohou. Nemohl se trefit ani do bot..Ta šílená bezradnost.
Nic méně, myleli jsme si, že je pomatený z léků a ovezli jsme si ho domů. Jeho zdravotní stav se velmi rychle zhoršoval. Neudržel lžíci v ruce. Nereagoval na otázky. Pořád někoho hledal. Přestal nás poznávat a druhý den popropuštění se zdálo, že ho nic nebolí. Po dlohém oblékání se rozhodl, že půjde ven. Nakonec se nám podařilo dovést ho zpět domů. Večer začal tak zmatkovat, že jsme vůbec nevěděli co s ním. Myslel asi, že je v nemocnici, balil si všechny věci z nočního stolku a že jede domů. Čeká až přijedu a pojede domů. Nakonec jsme zavolali lékaře a ten ho nechal odvést do nemocnice, protože začal být i agresivní a neustále odcházel. Potom nám řekli, že tátu dali na izolaci, protože má nějakou nakažlivou infekci v plicích a že to měl ve zprávě z Prahy. Mimochodem nám v Praze nic neřekli.
Začaly velké bolesti. Nasadili morfium a přivázali tátu k posteli. Domů nám ho dát nechtěli.Ptali jsme se, jak je to možné. Uběhl týden od propuštění z Prahy a on tak trpí a nic nepoznává. Podalším rentgenu řekli, že v mozku se nádor nepotvdil, ale že jsou metasázy v kostech a vylučování vápníku z kostí způsobuje pomatenost. Druhý den táta zemřel mamce v náruči..
A tak se ptám: Jak je možné, že to nikdo nezjistil dřív?
Proč nikdo nedělal vyšetření plic a mozku v průběhu léčby?
Jakto, že to ke konci šlo tak strašně rychle?
Kdy se dostala rakovina do kostí?
Byla tam od samého počátku?
Mohla zubařka významně ovlivnit průběh a prognozu, kdyby nádor nerozřízla?
Co se stane, když neodborně zasáhneš do nádoru a narušíš ho?
Jak moc ovlivní chování uvolňování vápníku z kostí?
Je to všechno vůbec možné?
Proč nám neřekli, že má infekci v plicích?
Jak se mohla dostat rakovina do kostí?
Jakto, že se z jedné rakoviny stane jiná, původně to byl tumor?
Velmi děkuji za vysvětlení, Marta Přílepková
Pokusím se postupně odpovědět na Vaše otázky okolo úmrtí Vašeho tatínka na zhoubný nádor.
Vážená paní Přílepková,
nejprve mi dovolte, abych Vám vyjádřila upřímnou soustrast a také lítost na vším, čím jste museli projít.
Mé odpovědi ale nemohou být příliš konkrétní, protože neznám přesné údaje o průběhu tatínkovy nemoci, o přesné histologické diagnóze a použitých léčebných postupech.
Domnívám se, že zubní lékařka, která Vašeho tatínka ošetřovala jako první, postupovala v zásadě správně. To, že ihned nepomyslela na možnost zhoubného nádoru, není pochybením, neboť na prvním místě lékaři musí vždy uvažovat o běžné, často se vyskytující nemoci a teprve, když jimi zvolený postup není účinný nebo když počáteční příznaky nejsou typické, musí zvážit vzácnější chorobu, změnu vyšetřovacího a/nebo léčebného plánu. Ani rozříznutí a „vymačkávání“ hnisu bych asi nepovažovala za chybu, protože tam, kde má lékař podezření na tvorbu hnisavého ložiska, má být provedena evakuace. Zodpovědět otázku, zda tento zásah mohl vést k rozsevu nádoru, je velmi obtížené a spekutalivní. Obecně se při manipulaci s nádorem jakéhokoliv původu doporučuje co nejvyšší opatrnosti z obavy před rozsevem, ale jasná data, procentuální vyjádření rizika a podobně nejsou k dispozici. Velmi zde závisí na stupni agresivity nádoru — čím se nádor chová agresivněji (a to lze poměrně přesně určit histologickým, tedy mikroskopickým vyšetřením nádoru), tím je jakákoliv manipulace s ním „nebezpečnější“. Nicméně si myslím, že riziko rozsevu i agresivního nádoru nebude příliš veliké.
Proč nebyla po stanovení diagnózy zhoubného onemocnění provedena doplňující vyšetření k objasnění rozsahu, to nemohu posoudit bez znalosti bližších údajů. Obvykle se ale před zahájením léčby pro zhoubný nádor posuzuje pokročilost onemocnění tak, aby pacientovi byla poskytnuta péče, na jejímž jednom konci je cílem úplné uzdravení, někdy i za cenu přechodného poklesu kvality života a provádění rizikovějších výkonů a podávání toxičtějších léků, a na druhém konci, při rozsáhlém postižení nádorem, stojí paliativní léčba — to znamená léčba, jejímž cílem je kvalita života nemocného. S touto odpovědí souvisí i Vaše další otázka, zda byly metastázy přítomny v kostech již v době, kdy začaly tatínkovy obtíže. Možné to jistě je, ale právě proto, že nebyla provedena doplňující vyšetření, nelze říci více.
Dále se ptáte, jak ovlivní uvolňování vápníku z kostí chování. Vápník kromě jiného ovlivňuje zásadně dráždivost nervového systému. Hladina vápníku je v krvi udržována ve velmi úzkém rozmezí a výkyvy na obě strany mohou vést dokonce k úmrtí. Při rozsáhlejším postižení kostí, při kterém dojde k uvolnění vápníku vázaného v kostní tkáni, opravdu typicky vídáme zmatenost, poruchy vědomí, únavu. Další projevy zvýšené hladiny vápníku v krvi jsou časté močení, odpor k jídlu, žízeň, zvracení a slabost.
Vaše poslední otázka zní, jak se z jedné rakoviny může stát jiná? (jen na vysvětlenou: tumor znamená v překladu zduření a vůbec se tím nemusí myslet zhoubné zduření, tedy karcinom čili rakovina.) Z jednoho typu nádoru se nemůže stát úplně jiný typ — tedy nádor plic se nemůže změnit v nádor charakteru tlustého střeva — ale může původně méně agresivní nádor změnit své chování a stát se agresivnějším. To vídáme poměrně často. Důsledkem pak je, že nádor reaguje stále hůře na léčbu. V případě Vašeho tatínka nevím, jestli nádor, který měl v čelisti, byl tím takzvaně primárním ložiskem, ze kterého docházelo k šíření do dalších míst, nebo zda se již jednalo o metastázu z jiného primárního zdroje.
Píšete o bezmoci a bezradnosti, která na Vás doléhala během tatínkova onemocnění. Po jeho propuštění z pražské nemocnice byl již tatínkův stav velmi vážný a nemoc rychle pokračovala. Takový zlom v průběhu vídáme i u nezhoubných onemocnění. Děje se tak pro celkové vyčerpání organismu při jeho boji s nemocí, při rychlém postupu základního onemocnění se všemi jeho průvodními příznaky (například právě při zvýšené hladině vápníku), ale i při vyčerpání psychických sil a rezerv.
V případě Vašeho tatínka byla asi tím největším problémem nedostatečná informovanost a špatná komunikace mezi lékaři a pacientem a jeho rodinou. Ale jistý podíl na tom mohlo mít již obtížné první stanovení závažné diagnózy a posléze také obtíže s odlišením zánětu plic od nádorového postižení — a věřte, že to není tak výjimečné. Nádory se někdy projevují zánětem a teprve časem se ukáže pravá povaha choroby.
Vážená paní Přílepková, přeji Vám, abyste si na tatínka uchovala krásné vzpomínky a aby bolest z jeho nesnadného odchodu nezakalila všechno to, co jste s tatínkem prožila pěkného.
MUDr. Irena Závadová