Ovdověla jsem, po letech truchlení jsem si našla přítele. Synové to nepřijímají. Co mám dělat?
Dobrý den, po smrti manžela jsem 2,5 roku brečela. Musela jsem začít sama a od začátku. Přestože mám dospělé syny, nejsou mě oporou. Starší má svoji rodinu, které se věnuje a nemá čas a mladší svobodný, se kterým musím žít, mě odsuzuje proč nežiju jako dřív. Našla jsem si přítele, protože chci zase trochu žít, držet se s někým za ruku a povídat si se sobě rovným. Ale syn si nepřeje aby se s ním potkával u nás u stolu. Nemáme kam jít. Vím, že je sobec. Přítel je ochotný, ale syn zásadně od něj nic nechce. Moc mě to mrzí, že je syn takový. Vždy dostal, co jsme jim mohli dát. Už mě docházejí síly. Ostatní z rodiny jsou rádi, že chci zase žít, jen moji synové mě odsuzují. Moc to bolí. Už nevím co mám dělat?
Píšete o starosti s Vaším dospělým synem, který se těžko smiřuje s tím, že jste si našla nového přítele. Také zmiňujete, jak se ve své nejužší rodině cítíte osamělá a zneuznaná.
Dobrý den, paní Lidko,
vážím si důvěry, se kterou se na nás obracíte. To, jak jste se vyrovnala se smrtí Vašeho muže a naučila se žít bez něj, to bylo velmi náročné a projevila jste mnoho statečnosti a vytrvalosti. Velmi to oceňuji. Vnímám, jak Vás současná situace o to víc mrzí a bolí, jak byste ráda vyšla vstříc oběma stranám, ale není to v současnosti možné.
Chci Vás podpořit, abyste žila svým životem, ne životem Vašeho mladšího syna. Abyste hledala, co je pro VÁS a Váš život důležité, jak VY byste to chtěla mít. Vždyť Váš syn nejspíš jednou z domova odejde, ale Vy se sebou zůstanete. Zároveň vidím, že pro syna je nějak těžké se smířit s tím, že žijete jinak, než by si (nebo než by Vám) on přál. Můžete trvat na tom, že takto žít budete, a přesto vyjádřit porozumění pro to, že on si to přeje jinak. Asi nemá smysl syna přesvědčovat nebo tlačit násilím – možná potřebuje jen delší čas, než přijme novou situaci. Dobrou cestou teď může být hledat kompromisy – jednou pozvat ke stolu přítele, i s tím, že syn bude jíst v jiný čas nebo jinde (třeba ve vedlejším pokoji), příště zase stolovat s Vaší původní rodinou. Teprve čas ukáže, zda se hrany nevraživosti (a možná nedůvěry) obrousí.
Hlavou mi proběhla i myšlenka, že Váš syn možná v nitru řeší zcela jiné téma, a Váš přítel je jen terčem, do kterého strefuje svou nelibost. Napadá mě, že možná je už čas opustit rodné hnízdo, začíná mu být těsno, a zároveň se mu nechce. Nebo se syn viděl jako Vaše opora, a teď svou pozici ztrácí a hledá nové místo ve Vašem vzájemném vztahu. Pokud je tomu tak, je věcí Vašeho syna, aby si své téma vyřešil.
Napadá mě také otázka, zda mají synové výhrady vůči všem mužům ve Vašem životě, nebo pouze vůči tomuto Vašemu příteli? Možná si na něm všimli něčeho, co jste přehlédla, a mají o Vás obavy. Přemýšlím, zda je možné se jich zeptat, co přesně jim vadí.
Mám-li shrnout, co bych Vám doporučila: žijte SVŮJ život. S porozuměním, že si to Váš syn (synové?) přeje jinak. Hledejte způsoby, jak věnovat pozornost i své původní rodině. A všímejte si těch chvil, kdy to „dobře klape“ – nezapomeňte je alespoň v duchu ocenit.
Kdyby se stalo, že Vaše potíže se synem budou přetrvávat, zvažte návštěvu odborného zařízení – manželské poradny, kde se tématu vztahů věnují a umějí Vám pomoci. I vztahy s dospělými dětmi si zasluhují pozornost a patří sem. Poradny jsou ve většině okresních měst a zpravidla jsou jejich služby bezplatné.
Paní Lidko, přeji Vám, aby Vaše statečnost vytrvala a abyste se moudře rozhodovala a dokázala najít rovnováhu i ve Vašich vztazích. Budu Vám držet palce.
*Petra Hálková *
Dotaz zodpovídá
