Domácí ošetřování po těžké operaci, odmítá jídlo i pití, neklid - jak pomoci?
Dobrý den, staráme se s maminkou o babičku (1919).která je po těžké operaci. Přežil dvě narkózy a tělo by fyzicky samo o sobě bylo v pořádku a snad i mělo sílu bojovat, ale žel, nastala změna v hlavě babičky. Mozek neumí dávat správné pokyny tělu a tak přes veškerou naši snahu a péči 24 hodin denně v domácím prostředí odmítá potravu i tekutiny. Ještě před několika dny jsme do ní alespoň Nutridrinkem dostali nějaké jídlo, ale poslední dva dny už vůbec ne. Každou chvíli se jako-by prudce rozdýchá (psychického původu) a upadne do bezvědomí. Trvá chvilku a pak to jde na nonovo. Protože celé noci křičí a volá o pomoc (pít, sednout,lehnout, atd) vůbec se nevyspíme. Prášky předepsané lékařem od Diazepamu po Buranol na sklidnění nezabírají. Nehledě na to že je boj dát jí ústy léky. Je čím dál těžší. Existují nějaké injekční formy, které by se daly podávat na sklidnění? Děkuji předem
Vaše babička je v domácím ošetřování po těžké operaci, odmítá jídlo i pití a celé noci je neklidná, křičí, volá o pomoc a podávané léky nepomáhají.
Vážená paní Poulett,
bohužel se někdy stává, že narkóza během operace může u starších nemocných vést ke zhoršenému okysličení mozku, jehož následkem je pak zhoršení jeho funkce přesně tak, jak to popisujete u Vaší babičky. Může dojít k závažnému zhoršení kognitivních — tedy poznávacích — funkcí mozku. Rizikovými faktory bývá kromě věku například kornatění tepen (ateroskleróza), cukrovka nebo vysoký krevní tlak a mnohé další. Toto poškození je buď zcela nevratné, nebo se může zlepšit jen částečně.
Neklid, a obzvláště noční, bývá u těchto nemocných typický. Jde o delirantní stavy spojené s takzvanou inverzí spánku. To znamená, že pacienti jsou v noci bdělí, často jsou schopni neuvěřitelných fyzických činů a během dne pospávají. Delirium je kvalitativní porucha vědomí, na rozdíl například od komatu, kde jde o poruchu kvantitativní (je sníženo „množství“ vědomí). Nemocní jsou zmatení, reagují podivně, mohou mít vidiny, slyšiny a podobně. A někdy bývá jen velmi obtížné tyto příznaky utlumit a nemocného z deliria vyvést. Vždy je třeba pátrat po možné odstranitelné příčině deliria — může jít o skrytou infekci, poruchu rovnováhy vnitřních pochodů, prostou dehydrataci a podobně. Typ dýchání, jaký u babičky popisujete, může být zrovna způsoben rozvratem vnitřního prostředí. Ale asi až u poloviny nemocných nelze jednoznačnou příčinu nalézt, nebo ji nelze odstranit, jako v případě Vaší babičky. Pak přicházejí na řadu léky ze skupiny takzvaných neuroleptik, jako je například Vámi zmiňovaný Buronil, nebo častěji používaný Haloperidol, který existuje i v injekční formě. Léky typu Diazepamu mají na tuto skupinu pacientů obvykle spíše opačný, tedy budivý účinek. Velmi důležitá jsou i režimová opatření — stimulovat nemocného během dne tak, aby ve dne spal co nejméně, klidně s ním hovořit, snažit se ho zorientovat v situaci, nestřídat často pečující osoby a podobně.
Je ale také potřeba zmínit, že to, že babička odmítá jíst a pít, může v jejím stavu znamenat také jedinou možnost, jak se vyjádřit k tomu, co se děje. Může to prostě být pro babičku jediné možné volání po ukončení další marné léčby. Je možné, že babička sama vnímá svou neutěšenou situaci a odmítáním jídla a pití se ji snaží nějak „vyřešit“. Vy znáte babičku nejlépe, její životní postoje, názory, přání i obavy. Vy tedy můžete nejlépe odhadnout, co by babička v takové situaci chtěla. Je potřeba si ujasnit tyto otázky a podle toho postupovat dále. Jednou z možností, která se nabízí, by bylo nechat babičku hospitalizovat, vyšetřit a za hospitalizace se pokusit nastavit léky a jejich dávkování. Druhou možností je nechat babičku doma, přijmout její odmítavý postoj k jídlu a pití a zůstat v klidu s ní, i když to samozřejmě může a je pro rodinu, ale často i pro ošetřujícího lékaře, velmi obtížné. Také byste se mohli poohlédnout po hospicovém zařízení ve Vašem okolí nebo geriatickém oddělení, kde mají s těmito nemocnými zkušenosti.
S pozdravem,
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
