Stoletá babička přestala jíst i pít - je vhodné ji převézt do nemocnice?
Dobrý den, jsem opatrovníkem své babičky, které je 100 let. Žije v domově pro seniory, kde ji já a další členové rodiny navštěvujeme. Její duševní stav je již velmi špatný a nyní se radikálně zhoršil i stav zdravotní. Podle vyjádření ošetřijící lékařky a sestřiček již odchází. Nepřijímá potravu a zavoňována je tekutinou podávanou do úst stříkačkou. I při pohledu na její fyzický stav, kdy zbyly pouze kosti a kůže je jasné, že fakticky nelze ani napíchnout žílu.
Protože si myslím, že by měla odejít v klidném prostředí mezi lidmi které zná a kteří se o ni poslední 3 roky skvěle starali, nesouhlasila jsem s převozem do nemocnice. Po pravdě jsem předpokládala, že to bude otázka několika dnů. Nyní již však uplynul týden a někteří příbuzní mi vyčítají, že nechávám babičku zemřít hladem a žízní.
Můžete mi napsat, jaký je váš názor? Musím dodat, že sestry v domově se domnívají, že převoz nepřežije.
Vaše stoletá babička, která žije v domově pro seniory, přestala poslední dny jíst i pít. Vy byste ráda, aby dožila svůj život v prostředí, na které je poslední roky zvyklá, ale Vaši příbuzní Vám vyčítají, že ji necháváte zemřít hladem a žízní.
Vážená paní Šamánková,
je samozřejmé, že má odpověd je spíše obecnějšího rázu, neboť Vaši babičku neznám a neznám ani její zdravotní stav. Mohu se ale domnívat, že babiččin zdravotní stav byl jistě v posledních měsících křehký, jak to u lidí v tomto věku vídáme. Dnešní moderní medicína a bohužel někdy i společnost si mnohdy nevědí rady se starými lidmi, kteří prostě zemřou. Zemřou bez zjevné příčiny (třeba infarkt, mrtvice nebo nádor). Přitom právě tito staří lidé skutečně nemusí trpět žádnou zjevnou nemocí a zemřou stářím, jako když svíčka dohoří. A nezemřou protože nejedí nebo nepijí, ale proto, že jsou staří a tělo doslouží. Většina umírajících pacientů, i těch, kteří mají vážnou nemoc - nádor, pokročilé onemocnění srdce nebo třeba demenci, nezemře hlady nebo žízní, i když příjem potravy a tekutin prudce klesne nebo úplně ustane. Zemřou na nádorové onemocnění, nemoc srdce nebo na komplikaci demence. A to je velký rozdíl.
Navíc je prokázáno lékařskými studiemi, že umírající nemocní nemají žádný prospěch z umělé výživy ani z umělého zavodňování. Naopak jim takové postupy mohou umírání velmi znepříjemnit a vlastně někdy i zbytečně prodloužit. Tekutiny podávané třeba do žíly jen zhorší otoky nohou, vedou k dušnosti z “převodnění” plic, zhorší nevolnosti nebo vedou ke zvracení. Také se ví, že dehydratace vede k jakési “přirozené” anestezii, která šetrně tlumí vědomí a tím také možné nepříjemné průvodní projevy umírání.
Chápu, že Vás zaráží, jak dlouho babička vydrží bez tekutin a bez jídla, ale právě starší lidé někdy opravdu potřebují naprosté minimum. Věřím, že postupujete správně. Převoz do nemocnice by pravděpodobně úmrtí babičky nezabránil a jen by znepříjemnil ty poslední chvíle, která má ještě před sebou. Koneckonců i pohled lékařky a sester, které se o babičku starají, takový postup jen potvrzuje.
Přeji Vám i Vaší babičce, abyste vše zvládli v klidu a beze stresu.
S úctou
MUDr. Irena Závadová