Zemřel nám spolužák (14), moji spolužačku to silně zasáhlo. Jak jí mohu pomoci?
Dobrý večer
Před necelým měsícem nám umřel spolužák, bylo mu 14 let.Měl nádor na mozku, to, že byl neoperovatelný a zhoubný nikdo z nás nevěděl...
V červnu se to zjistilo, chodili jsme za nim, postupně se to zhoršovalo, šilhal, špatně se hybal, nemohl moc dobře mluvit.V červenci šel na operaci, po ni byl optimisticky, myslím že nevěděl o tom jak to vlastně bylo doopravdy.V pulce září začal s námi chodit do školy, vypadal zbědovaně, ale dělal vše co mohl..
V říjnu jsme se domluvili že uděláme takovou party, pobavime se a u jedny holky všichni prespime. Bylo nás tam 15.Ve škole jsme mu to nabídli ať přijde, říkal že se nejspíš staví....nestavil.V den ty party(v patek) upadl do kómatu a ve středu zemřel. Byl to pro všechny šok, i mě jakožto klukovi s pevnými nervy ukápla slza.Byl to můj kamarád, a naše rodiny se znaly už předtím než jsme se potkali ve třídě na gymnáziu.Mluvil jsem mu na pohřbu, ustál jsem to celkem v pohodě. ..
To co mě trápí je jedna holka.Ikdyž spolu nechodíme, jsme si hodně blízcí, vše si říkáme, máme se hodně rádi.
Ve škole to na ni není poznat, ale už měsíc po večerech brečí.Ten kluk nebyl nikdy moc oblíbeny, ale popovídat se s nim dalo, a když pro někoho mohl něco udělat, tak to udělal.Už během své nemoci té holce napsal že jí má trochu víc než rád. To je asi ten důvod proč se tak trápí.
Mě to sice trápí taky, ale jsem psychicky odolný, sice se mě to dotklo, ale hlavně mě trápí ta holka.Má olravdu spatnou náladu, brečí, pořád o tom všem přemýšlí...já to cítím za ní a moc ji chci pomoct.Je ráda že ji chci pomoct, ale říká že se s tim musí naučit zit, s každovecerni bolestí. Myslím že by potřebovala pomoc odborníka, myslim že je z celé třídy jediná kdo se tak trápí.Celý večer dokáže proplakat.
Žádám Vás o radu, pro sebe jak ji pomoci i pro ni jak se s tim vyrovnat.
Dobrý den, Matyáši,
děkujeme za Tvůj e-mail i za zájem, který máš o lidi kolem sebe. Tvoje spolužačka se trápí pravděpodobně nad úmrtím vašeho společného kamaráda. Lidé se mezi sebou liší v tom, jak jsou schopni zpracovat úmrtí blízkých a je možné, že pro Tvou spolužačku smrt kamaráda přinesla víc otázek a bolestí než pro ostatní ze třídy, obzvlášť, jestli mezi nimi proběhlo něco intimnějšího (i když jen v náznaku). Myslím, že ji můžeš podpořit v hledání další pomoci. Kamarádka se může obrátit kdykoliv třeba na Linku bezpečí (nebo jinou linku pro děti a mladé lidi), kde může v kteroukoliv dobu anonymně mluvit o své bolesti, stejně tak tam může kdykoliv napsat e-mail. Také je fajn, že Ti to vše může říkat a možná by bylo vhodné, kdyby se podělila o své soužení i s dalšími blízkými lidmi. Někdy pomáhá takovou věc několikrát probrat, ulevit si bez toho, že by jí někdo říkal, co má dělat. Vznikne tak prostor pro její trápení, její prožitky a může jí to pomoci uvědomit si, co by teď pro ni bylo vhodné, co potřebuje. Jak jsi naznačil, asi není potřeba, aby se naučila žít bez pomoci druhých sama se svým truchlením. Druzí lidé jsou tu mimo jiné proto, aby ji podpořili a zkusili jí ulevit. Jestli Ti to vyhovuje, zkus jí šetrně připomínat, že odborníci i přátelé jsou tu pro ni a může se o ně opřít, hledat u nich podporu, informace i pochopení. Ty už vlastně děláš přesně to, co je potřeba, a bylo by fajn, kdybys na to ani Ty nebyl sám.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
