Jak se o tatínka v závěru jeho života co nejlépe postarat?
Dobrý den,
chtěla bych poprosit o radu, co mohu udělat pro tatínka. Je mu 85 let a poslední zhruba rok se mně jeho zdravotní stav nelíbil, výrazně zhubl, ale na nic jiného si nestěžoval, tedy o ničem mně neřekl, k lékaři nešel. Asi před 14 dny zkolaboval, odmítal jíst, pít, nakonec přece jenom uznal, že musí do nemocnice. Zde mu byla diagnostikován nádor (Grawitz) na levé ledvině. Operace podle urologa z důvodu velikosti nálezu není možná. Tatínek i v nemocnici odmítá jíst, pije málo, dostává infuze. V posledních dnech je více zahleněný, ale zánět podle vyšetření v těle není. Je zcela orientovaný, ví, co mu je, je hodně unavený, pospává a ztrácí o vše zájem. Teď je navíc v nemocnici zákaz návštěv, naposledy jsem ho viděla ve středu, kdy mě za ním lékařka na chvíli pustila. Řeším situaci, co dál. Jsem zaměstnaná a zaměstnání si nemohu dovolit opustit, v práci mně sice vyšli vstříc a mohu dva dny v týdnu pracovat z domova, ale vím, že je to pouze na nějakou dobu. Doma mám ještě maminku 86 let, která také není plně soběstačná, ale s pomocí sousedky to zatím nějak zvládáme. Sama jsem asi před dvěma lety prodělala radikální gynekologickou operaci a nesmím zvedat příliš těžké věci. Přála bych si, aby mohl tatínek dožít doma, ale nevím, jak to sama zvládnu. V dosahu bydliště je možnost mobilního i lůžkového hospice, možnosti jsem si již zjišťovala, probraly jsme to i se sociální pracovnicí v nemocnici a pro nejbližší dny jsem se dohodly, že zkusí tatínka ještě trochu motivovat na lůžku následné péče, zda by byl schopný se alespoň posadit, přesunout na křeslo, používat chodítko.... Osobně se domnívám, že to tatínek vzdal. Celý život jsem ho znala jako "tvrdého" chlapa, ale teď je to někdo úplně jiný. Vím, že je ze svého stavu nešťastný, ze své nemohoucnosti. Ráda bych nějakým způsobem pomohla, přála bych si, aby mohl být doma, ale mám strach, jak to sama, třeba i s pečovatelkou mohu zvládnout. Mohu pro tatínka něco udělat, zkusit konzultovat jeho stav ještě na jiném pracovišti. Myslíte si, že operace už skutečně nepadá v úvahu a žádná další možnost neexistuje. Velmi děkuji za odpověď.
Jana Veselá
Vašemu tatínkovi lékaři před 2 týdny diagnostikovali Grawitzův nádor, který je příliš rozsáhlý a nelze jej operací odstranit, tatínek málo jí a pije a většinu času pospává. Vy hledáte způsob, jak se o tatínka v závěru jeho života postarat, ale musíte chodit do zaměstnání a pečovat ještě o nemocnou maminku.
Vážená paní Veselá,
samozřejmě nemohu tatínkův zdravotní stav ani operabilitu nádoru posoudit takto na dálku, ale z toho, co píšete, je zřejmé, že nemoc už je skutečně příliš pokročilá na to, aby měl tatínek z operace či nějaké onkologické léčby prospěch. Bohužel ani trénink chůze nebude nejspíše příliš úspěšný, nemocní s rozsáhlým nádorovým onemocněním většinou postupem času nezadržitelně slábnou a nemusí to být tím, že by tatínek chodit nechtěl, protože to vzdal, spíš si umím představit, že už na to prostě nemá sílu. Stejně tak ztráta chuti k jídlu je v této situaci obvyklá a nemá smysl nemocného do jídla násilím nutit.
Co se týče další péče o tatínka, ve Vaší situaci mi nejlepší možností připadá lůžkový hospic. Myslím, že tam bude mít tatínek lepší podmínky, než jaké má v tuto chvíli v zařízení následné péče a Vy s maminkou tam za ním budete moci přijít kdykoliv a být spolu, jak Vám to jenom Vaše ostatní povinnosti dovolí. Píšete, že máte lůžkový hospic nedaleko, asi bych rozhodnutí příliš neodkládala, zajela bych se tam podívat a pokud se Vám zařízení bude líbit a budou mít volné lůžko, překlad bych nijak neodkládala. V hospici budou umět kompetentně řešit jak nepříjemné symptomy související s tatínkovou chorobou (bolesti, nevolnosti apod.), tak většinou nabízejí útulné a lidsky vlídné prostředí, návštěvy bývají neomezené a dokonce rodinní příslušníci často mohou i s nemocným v hospici přespávat, pokud chtějí. Držím Vám palce, ať dobře pochodíte a přeji Vám do dalších dní hodně síly.
S pozdravem
MUDr. Kateřina Menčíková
Dotaz zodpovídá
