Má smysl biologická léčba při pokročilém nádorovém onemocnění?
Dobrý den paní doktorko.
Mému dědovi (74) zjistili loni TU měkkých tkání přední plochy levého stehna dg 6/2014.
-st.p R+ resekci 2,6 2014
-hist. nedif HG pelimoforní sarkom M 8830/3, nádorový infiltrát místy dosahuje ke znač okraji excise (makro 60x50x40mm) T1-2 NO MO
-st.p reresekci 30.7 2014 histol res. infiltrace L stehna pod obrazem nediferencovaného vřetenobuněčného sarkomu G3 v daném terénu se ztrátou znaků rhabdomyomatozní diferenciace okraje min. 2,5mm.
-st.p adjuvantní radioterapie v celkové dávce 60Gy/30 frakcí ukončeno 29.12 2014........................................
Do půlky dubna bylo vše v pořádku a mysleli jsme, že vše bude ok, ale dědovi začalo být z ničeho nic zle, vyletěla mu teplota, nemohl dýchat. Dostal antibiotika, ale když se stav nezlepšoval byl poslán na vyšetření, kde mu byly zjištěny nádory v plicích, V levé 1 v pravé 2-neoperabilní, hned druhý den byla nasazena chemoterapie. Už má za sebou 2, chodí po 14 dnech. Je mu špatně, je slabý, moc nejí, zvrací, trpí plynatostí a zácpou. dále kopíruji ze zprávy:
Obj- PS1, dých alv, vpravo při bázi nadále zkrácený poklep, dýchání oslabené cca na 4 prsty, není progrese výpotku, dp klidná, afty tč nejsou, jen povlaky charakter. zbytky stravy, břicho měkké pohmatné, epig palp citlivé, bezzn. NPB, játra v oblouku, perist +, tk 152/96...
Viděla jsem reportáž v televizi o bioléčbě rakoviny plic, může se tato léčba kombinovat s chemoterapií? Babička, ani děda se nechtějí na nic ptát ošetřujících lékařu, protože je nechtějí obtěžovat a doktoři přeci ví nejlíp co dědovi doporučit, ale i přesto by mě zajímalo jestli by nebylo možné pomoci ještě i takto?
Dále děda odmítá jakoukoli pomoc, bylo mu zle, nemohl dýchat, mamka mu chtěla zavolat záchranku, ale byl rezolutně proti, myslíte že ho máme poslouchat, nebo prostě zavolat, aby mu ulevili? (ve zprávě má napsáno, že může volat ve dne v noci, i přesto nechce, připadá si neschopný) Nechceme se s ním hádat, ale je to čím dál horší. Celý den polehává, nemá o nic zájem, jen leží a kouká z okna, když má lepší den, jdou se s babičkou projít na krátkou procházku. Všechno jídlo kromě sladkého mu připadá hořké a nechce ho jíst, pije 2 nutridrinky denně + něco málo jídla. Má 68 kilo, za ty dva měsíce zhubl asi 10kg. Celý život nekouří a byl sportovec.
je vůbec možnost, že by se vyléčil? případně jaké má vyhlídky? Co se bude pravděpodobně dít dál?
Děkuji za odpověď Lucie
Váš dědečkem má pokročilé nádorové onemocnění, je nyní léčen chemoterapií, nemí mu vůbec dobře, ale odmítá se nechat ošetřit. Ptáte se, co a jak dál, a zda má smysl biologická léčba.
Vážená Lucie,
neznám žádné podrobnosti, ani nejsem onkolog, ale domnívám se, že dědečkova nemoc je bohužel velmi pokročilá. Nádory na plicích budou s velkou pravděpodobností metastázy — tedy vzdálené šíření nádoru. To, že při prvním vyšetření nebyly žádné známky nádorového šíření, bohužel neznamená, že nádor byl skutečně celý odstraněn. Žádná ze supermoderních metod není schopna postihnout mikrometastázy, které časem mohou začít působit pacientům obtíže. Právě proto dostávají nemocní i po úspěšných operacích s odstraněním původního nádoru chemoterapii nebo léčbu zářením — aby se takové mikrometastázy zničily. Ale ne vždy se to pochopitelně podaří a někdy časem se nádor objeví znovu a na jiném místě. Ptáte se, jestli je naděje, že by se zcela vyléčil — jak jsem již psala, posoudit to neumím, ale pokud je mi známo, tak tento typ nádoru se léčí velmi špatně. Právě také nově zjištěné nádory na plicích mohou svědčit pro to, že vyléčení nemusí být reálným cílem.
Velmi bych Vám doporučovala, abyste společně s dědečkem (bude-li pochopitelně souhlasit) při další onkologické kontrole tyto otázky lékaři položili. Jaký je cíl další protinádorové léčby? Jaké jsou případně další možnosti? Co by se stalo, kdyby — vzhledem k tomu, že chemoterapie pravděpodobně dědečkovi hodně snižuje kvalitu života — léčbu ukončili?
Také by bylo potřeba, aby někdo s dědečkem promluvil o tom, co by si on sám pro sebe přál. Třeba opravdu o další léčbu nestojí, třeba má jiné představy o tom, co by se mělo teď dít. Jak vůbec rozumí své nemoci, jaká má očekávání? Proč do nemocnice nechce — čeho se obává, v co doufá? Pro někoho může skutečně ztráta schopnosti postarat se o sebe, ukázat ostatním svou slabost, naprosto nesnesitelná, nedůstojná. Nemusíte se bát mu takové otázky položit, jistě o nich již mnohokrát přemýšlel. A když budete tohle vědět, nemusíte být v roli toho, kdo za dědečka rozhoduje. Pokud je srovnaný se svou nemocí a s tím, že se možná jeho život chýlí ke konci, bude to pro Vás důležitá informace. Uričtě je dobré respektovat přání nemocných — třeba zda chtějí nebo nechtějí do nemocnice. Rozumím tomu, že je pro Vás strašlivé dívat se na dědečkovo utrpení, ale jedině tehdy, když se Vám podaří porozumět tomu, co se v dědečkovi odehrává, bude možné mu nějak pomoci. Ale může se také stát, že o tom nebude chtít mluvit. Pak bohužel nezbývá, než respektovat jeho přání a pohotovost nevolat.
Možná máte ve Vašem okolí mobilní hospic, jehož pracovníci by mohli přijít za dědečkem domů a poradit co a jak.
S úctou,
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
