Stein
  (kontaktovat autora příběhu) •
8. května 2021
•
Bolest

AUTO - eutanazie - SEBEVRAŽDA

AUTO - eutanazie - SEBEVRAŽDA: Je mi 63let. Už kolem 25 let mne napadaly myšlenky na dobrovolný odchod ze života, ale i když jsem lítal z extrému do extrému - stále jsem tady. Asi tak 20 let zpět se pro mne myšlenka na sebevraždu stala myšlenkou ústřední. Přišlo i několik pokusů o sebedestrukci-blázinec-a psychiatři-léky s nevelkým účinkem i pokusný králík na ketamin. Pocit, že jsem závadný= v hlavě stále stejné otázky i odpovědi---co tady dělám---na co jsem se rodil----pro nikoho nejsem přínosem, tak co tady, strach ze stáří atd. Kdo zažil pochopí, že ústřední myšlenka na smrt je stále ústřední a s přibývajícím věkem naléhavější. Díky internetu, literatuře (děkuji za ně) i dlouhému hledání jsem našel způsob tkz. Dobré smrti=rychlá, účinná, bezbolestná metoda. Nemalou roli tady hraje dostupnost prostředků. Od té doby se moje mysl trochu zklidnila. Stále ale vyhlížím svou princeznu s kosou, leč klidnější, že při zavolání může přijít a vykonat s mým přispěním svou práci. Ps. Nerozumím Českým politikům na co čekají? Opět budeme v poslední sledu. M.V.
53 lidé vyjádřili účast.
5 reakcí Vložit vlastní příběh
Mourinka
  (kontaktovat autora příběhu) •
30. ledna 2023
Dobrý den, napsala jsem vám dlouhý email. Možná mohl spadnout i do spamu nebo hromadné pošty. Moc prosím o radu, děkuji, Mourinka.
dana
  (kontaktovat autora příběhu) •
6. ledna 2022
az najdetemetodu jak odejit bez velke bolesti a s jednoduchym vykonanim-jdu s vami.D.
22 lidé vyjádřili účast.
dana
  (kontaktovat autora příběhu) •
6. ledna 2022
a na jake dostupne prostredky jste dosel.Leky jsou zakazny...jak tedy odejit bez svedku, svepomoci?D.
21 člověk vyjádřil účast.
RadsiNE
•
27. května 2021
Úplně chápu. Je mi sice přesně o 20 let míň, ale posledních 10 let intenzita myšlenek a potřeba řešení narůstá. Nebojím se stáří, nebojím se smrti. Stáří se nebojím vůbec, protože si asi ani nepřipouštím, že by mělo nastat. Důvod nemám žádný. Prostě sem jen nepatřím. Mám všechno o čem 90% lidí sní, že by někdy mohli mít. Ale stejně radost není. Lítost také ne. Strach už taky ne. Dřív byl. Ani emoce už nejsou. Teď už je prostě je jen nicota. Prázdnota. Nic. Tak už jen poslouchám vážnou hudbu a čekám. Čekám na to, až seberu odvahu, oznámím to doma, vezmu 250tis a odjedu do Belgie, Holandska, Švýcarska.
41 člověk vyjádřil účast.
Stein
  (kontaktovat autora příběhu) •
27. května 2021
...díky za reakci a pochopení. Pro někoho mluvit, psát o vlastní smrti je morbidní a nepřípustné. Pak je jedna skupina, která to za určitých podmínek schválí. Další, která přiznává každému člověku právo naložit se svým životem podle svého. I já chápu Tebe - RadsiNE- a věř, že takových co se potýkají se svou psychikou je mnoho. Šťastnějším zaberou léky u některých, ale nepomohou a stává se z toho trápení na celý život. Právo na hezký konec života, ale mají i nemocní, kteří už nemohou-nechtějí snášet dál bolesti, nebo mají neradostný výhled do budoucnosti a prognoza života je mizerná. Mohu všem, i odpůrcům autoeuthanasie a euthanasie, doporučit knihu od P.B. "Morana, příručka pro trpící.