Přišla jsem o dítě.

Dobrý den Romano,
ano, naprosto přesně vím, jak se cítíte.
Také jsem přišla o syna v roce 2017. Bylo mu už devatenáct, ta bolest je neskutečná.
Bohužel ani po třech a půl letech není lépe, prakticky tu na tom světě již jen přežívám. Tolik, tak strašně se mi po něm stýská.
Asi jsem Vás moc neutěšila. Na toto slova útěchy neexistují. Mohu snad jen napsat, že nejste sama, je nás s touto obrovskou bolestí (bohužel) více.
Nejste sama, kdo musí čelit té nejhorší tragédii, která může rodiče potkat.
Držte se,
Pavla.

Romi,
je mi velmi líto Vaší bolesti. Každý člověk nebo bohužel někdy i človíček má tady na světě vyměřený čas. Asi nikdo nikdy nezjistí, proč má někdo ten čas dlouhý a jiný tak strašně krátký. To, že citíte bolest je v pořádku. Je to známka toho, že jste dobrý a citlivý člověk a čím více si odtruchlíte, tím více potom jednoho dne přijmete život takový, jaký je.... Bez výčitek, jestli už nastal ten čas, kdy můžete jít dál .... Bez výčitek, zda jste smutnila dostatečně. Dopřejte si smutek, ačkoliv tak moc bolí. Netlačte na sebe s tím, jestli byste už bolesti měla cítít tolik a nebo tolik ... Až ten nový normální život bude mít přijít, tak přijde. Až budete připravena, žijte naplno a s úsměvěm, mějte se ráda, protože jedno je jisté - jednou všichni zemřeme a setkáme se s těmi, které jsme tolik milovali, milujeme a milovat nepřestaneme.
Vím, že období kolem výročí smrti bývá nejtězší. Všechno je zase tak čerstvé. Přeju Vám spoustu sil. Zvláště v této době, kdy ke vší té bolesti přibyla ještě úzkost ze všech těch vládních opatření.