Těžké se vyrovnání se smrtí

Jsem z toho hrozně unavená, mám pocit, že pokaždé když si myslím, že je vše v pořádku, tak není.
Tohle beru spíše jako vypsání se.
Od svých 11 let jsem byla umístěna v dětském domově a jediný člověk, který se mnou chtěl být v kontaktu byla matčina kamarádka. Já jsem ji brala jako tetu, protože se o mě a mého bratra starala když se matka vracela domů opilá, když jsme neměli co jíst, když nám matka jak fyzicky a psychicky ubližovala. Byla jsem se s ní v kontaktu po celou dobu i když jsem ve svých 19 letech odešla s dětského domova.
Nedávno jsem ji chtěla opět zavolat a kontaktovat ji, hodně jsme si vždycky popovídaly .. No a nemohla jsem se jí dovolat. Poté mi přišla jen SMS zpráva od jejího manžela z jejího telefonního čísla, že zemřela. Nyní se snažím dohledat všechny příbuzné přes sociální sítě a pomalu ztrácím naději. Jediný kontakt, který jsem měla je její telefonní číslo, které nikdy asi nezapomenu.