Kveta
  (kontaktovat autora příběhu)
29. listopadu 2018
Truchlení

Srdce mi svira dlouha a nekonecna bolest

Dobry den.Nahodne jsem nasla Vase stranky a tak bych take rada pripsala jeden pribeh,protoze mi kazdy rika ze cim vuc o tom budu mluvit tim rychleji bolest ustoupi.Je to par mesicu co mi zemrela Laska meho zivota.Je to jako by v ten den odesla i cast me s nim.Nikdy sem nemela vztah kde bych zazila to co jsem zazila s nim.Od prvniho dne jsem citila ze on je ten princ na bilem koni ktery mi vpadl do zivota za pet minut dvanact.Oba jsme se do sebe zamilovali vzajemne najednou.Byla to tak silna laska a pouto jako by se obe nase srdce spojily v jedno.Nepotrebovali jsme slova aby jsme vedeli co ten druhy chce rici nebo jak se citi.Jediny pohled,dotek nebo usmev mluvil za nas.Clovek se muze zamilovat tisickrat ale ta prava laska je jednou za zivot a nekdo nema to stesti ji poznat.Tahle laska se neda slovy popsat.A ja tuhle lasku poznala kdy jeden bez druheho neni nic,kdy jeden bez druheho nedokaze zit.A tak jak silna byla nase laska a pouto tak silna je i ma bolest.Druhym nepochopitelna.A tak vse skryvam pod maskou ktera je mi dozivotnim vezenim.V den kdy zemrel jsme byli kazdy na jinem miste a ja ucitila tak silnou bolest na hrudi a ze se neco deje.O par minut pozdeji sem se dozvedela ze laska meho zivota uz nikdy neprijde,nikdy me neobejme.Od toho dne muj zivot zkoncil.Zemrela pulka meho srdce a cast me.Chodim do prace,staram se o deti.Delam bezne veci ale uz jen protoze musim.Od toho dne neznam smich,radost ani chut rano vztat.Pokazdy kdyz je vecer ticho usinam v slzach a vzpominkach.Porad to neumim prijmout,porad tomu nemuzu verit.A co vim a citim je ze jeho odchod je muj konec .Uz na vzdy budu zit s maskou abych mohla prezit.I kdyz se budu usmivat uz to bude jen lez pred pravdou kterou musim skryvat.Bojovala jsem jak nejvic to slo ale kdyz jsem si konecne priznala ze nasilim nezmizi to co v sobe citim vzdala jsem to...Neni tu a ja stale k nemu chovam lasku.Kazdicky den touzim at se otevrou dvere a on me schova do naruce a uz nepusti...... Ale ja vim ze se uz nikdy neotevrou tak jako me se uz nikdy neotevre srdce.

Pavla
7. prosince 2018
Je mi to moc líto, ale prosím, neskrývejte se pod maskou, to vás bude vyčerpávat ještě víc. klidně dejte průchod pocitům, svěřte se nějaké blízké osobě. Přátele, kteří jsou opravdoví to pochopí a pomohou vám. Hodně síly Květo! Držte se