Daniel

Milá Miluše,
je to přesně tak , jak píšete. Je dobré , že to víte a že to žijete. Já to žiji také. Jenže, směřujeme k Pravdě , k Bohu, Vyšší Mysli, Absolutnu, je jedno jak to nazveme a ta cesta je těžká. Strašně těžká. A zjistila jsem, že nestačí si jen moudré knihy přečíst, meditovat. .. My si to všechno musíme prožít na vlastní kůži, všechno pěkně zažít, procítit, jinak se tam nedostaneme.
Můj příběh, jen stručně. Mám dva syny, starší zdravý, šikovný, mladší Tomík také nádherný usměvavý kluk. Až přišel jeho třetí rok a třetí měsíc a chlapec dostal 26. 12. 2016 svůj první epileptický záchvat. A celý rok 2017 byl ve znamení neustálých epi záchvatů, hospitalizací v nemocnicích a chlapec se zhoršoval, Už nebyl normální, začal být mentálně postižený, divoký , uřvaný , ale i zábavný a usměvavý . A pak náhle ztrácel rovnováhu, začal padat , měl křeče a pak v únoru 2018 udělal poslední kroky na téhle planetě. Přestal chodit, mluvit, nedokázal se sám napít, už nikdy se nezakousl třeba do jablíčka. V únoru jsem pochopila, že mi chlapec odchází a není na to lék. Odumírá mu mozek, už skoro nevidí, neslyší.
Bylo těžké vyjet poprvé s Tomíkem v kočárku a říkat si, tudy si před čtrnácti dny běhal, tady jsi jezdil na odrážecím kole...
Tohle je planeta kříže jsme tu pro, abychom se naučili lásce ke všemu a ke všem a abychom dokázali pouštět....Vzdát se všeho.. I syna...
Nebudu vám popisovat, co jsem, vše prožila v prvních měsících roku 2018, jen namátkou:
Zapnu televizi(!) a ten se ozve: To , čeho se nejvíc obáváš, tě nejvíc obohatí. Najednou se zvednu z gauče , jdu ke knihovně, otevřu namátkou jednu knížku, kterou jsem nikdy nečetla a tam stojí: Věřící je ten, kdo ani ve zkoušce neopouští Boha a kdo jej neobžalovává, že právě on je příčinou jeho neštěstí, ale k němu o to usilovněji a naléhavěji se obrací.
Já ale nejsem věřící, mně se to slovo nelíbí, já nevěřím , ale VÍM. Tak jako vy jsem zažila setkání s živým Bohem, s paralelním světem. A nebylo to proto, jak jsem si dřív myslela, že jsem nějak duchovně vyspělá, ne , Pravda Bůh, Vesmírná Inteligence věděla, co mě čeká, atak mi dala toto vědění, protože jinak bych neunesla to dlouhé synovo umírání. A má se mnou určité plány, třeba právě teď vám mým prostřednictvím dává vzkaz. Protože v každém je malá jiskérka Boha, v každém je átman , nesmrtelná duše a všichni jsme tak krásně navzájem propojeni.Kam se na to hrabe facebook.-)
Váš syn nikam nezmizel, z tohoto světa ano, to je jasné, jeho tělo tu není , ale těch 21 gramů nezmizelo, jeho nesmrtelná duše tu je.
Právě teď jsem namátkou otevřela knihu Já jsem Marty Foučkové a čtu:
" Svět je most. Přejdi ho a nestav na něm dům. Ve hmotě na Zemi jsme jenom hosty, proto není moudré se v ní zabydlovat. Za krátkou chvíli ji stejně musíme opustit a na druhý břeh si neseme jen pečeť svých skutků otisknutých v nesmrtelné duši...." (str.50
Už je strašně pozdě, zítra (vlastně dnes) bych byla nepoužitelná, proto končím.
S úctou
Michaela