Petr
•
17. září 2018
•
Truchlení

Dekuji BOHU zato ze jsem tvym synem TATINKU

Vase slova jsou srdcervouci a citim taktez nepopsatelnou bolest, je mi 44 a pred 16 mesici mi zemrel milovany tatitnek,rakovina a po operaci se pridal Alzheimer. Chvile jak se vam straci tatinek pred ocima a zaroven se stava vasim ditetem kvuli Alzheimerovi jsou nepopsatelne,je to jakoby vam nekdo rval srdce zaziva.Bolest je stale stejna,denne na neho myslim a promlouvam k nemu,nelze se s tim nikdy smirit,bolest nikdy neprejde a stratil jsem schopnost se radovat,ale musim jit dal. Nepopsatelna bolest je nejspis vedlejsi ucinek lasky kterou k nejblizsim citime pri odchodu tam kde se stejne jednou vsichni sejdeme.Na vzdy budes zit v mem srdci MILOVANY TATINKU.
123 lidé vyjádřili účast.
2 reakce Vložit vlastní příběh
Jana
•
26. září 2018
Máte pravdu Petře, nejsme připravení dělat rodiče svým rodičům. Můj tatínek zemřel v požehnaném věku, doma, na stáří, ale čím je to déle, tím více mi je smutno. Ale věřím stejně jako Vy, že se jednou setkáme. Děkuji ale za tuto zkušenost a o to více si vážím svého života a života a přítomnosti všech blízkých. Držte se a milujte dál :-)
82 lidé vyjádřili účast.
Henrieta
•
20. září 2018
milý Petr, prajem úprimnú sústrasť. Stratiť rodiča je to najťažšie v živote. Ja som stratila mamu pred 5 rokmi a príde mi to akoby to bolo včera. Tiež mala rakovinu. Ja som musela brať lieky na spanie, pretože som nemohla fungovať. Aj teraz mi je smutno, hlavne keď som chorá, pretože mama by sa o mňa postarala a niečo navarila, uvarila čaj atď. Ja som mala 38 rokov keď zomrela. Je to ťažké žiť bez rodiča, ktorého sme milovali. Nič na to nepomáha, len bolesť sa trochu otupí, ale prídu dni keď si človek aj po niekoľkých rokoch poplače. Nie už tak často ako na začiatku, ale predsa. Držte sa, prajem veľa sily a myslím na vás. Henrieta