Odchod babičky
Moje babička u nás v domě společně s mými rodiči žila 8let po té co už jsme ji nechtěli nechat samotnou ve svém domě. Stávaly se jí občas příhod kdy upadla a nevěděla o sobě. Několikrát jsme volali RZ , vždy byla v nemocnici pár dnů. A i když přijela popletená stačilo 2dny spánku a vše bylo ok. Vzniknul v nás pocit , že s námi bude věčně. Někdy to bylo náročné. Babička měla své nálady kterýma trápila nejen sebe(že překáží , že je na obtíž , že s ní nemluvíme).
Já se svojí rodinou bydlím v patře domu. Když jeli rodiče na dovolenou bylo pro mne automatická péče o babičku. Zvládala i drobnou pomoc v domácnosti.Byla pro každou špatnost, kratší výlety atd. Později když už by to neušla, jsem půjčovala vozíček.Někdy nebyla ani nálada nebo čas jít k rodičům, kde měla svůj pokoj i babička. Nyní babička po další příhodě a měsíci v nemocnici kde to vzdala a pomalinku odešla ve věku 94let kdy byla do poslední chvíle v soběstačnosti s pomocí doprovodu, mám spoustu výčitek co jsem nestihla udělat, co mně nenapadlo a tedˇ jo, na co jsem se nezeptala, že jsem jí nedala více svého času. Někdy jsme seděli a nebylo co říci a tedˇ bych věděla. Těch témat co mne ubíjí se hrne víc a víc. Proč to? Jak dál?