Muj život a muj problem

Je mi 32 let. Jsem maminkou dvou krásných a zdravích dětí. V 17letech jsem stratila nejcenějšího člověka, otce, který nám byl vždy oporou a měl pro nác svou náruč. Po měsíci zemřela sestra, a ja vyděla svou matku jak se ke všemu staví a tak strašně jsem jí chtěla pomoci, že jsem se upsala abych mohla začít žít. Pak se vše ale obratilo v muj neprošpěch a ja se dostavala na dno. Musela jsem se osamostatnit a abych to dokazala, našla jsem si partnera, kterému jsem věřila. On mě ale zradil,bydlení a placení nájmu a všeho zbylo na mě a ja to nedavála. Najednou jsem se ocitla bez příjmu a bydlení a pomoc byla daleko. Jela jsem za svou matkou, ta mě odmítla a všem říká že tomu tak neni. Najednou jsem skončila u své nevlatní sestry, která mi ze dna pomohla zpět, a ja začala pracovat, ale dluhu jsem měla hodně. Pujčky které jsem si brala jsem nezvážila a udělala to proto aby jsme byli zajištěni. Pak jsem ale udělala to same a nezaplatila najemné ani elektriku a proto jsem skončila na ulici. Byli to těžké dva měsíce, a ja bloudila ulicemi a přemýtala si v hlavě co dělám a co mohu udělat. Vubec mě nezajímalo jak se na mě lidi dívají co si o mě říkají. Prostě jsem to udělala a ještě tomu věřila. Pořád jsem věřila že budu zachráněna. No po bydlení u sestry a práci jsem se dostala mezi lidi a poznala jiné prostředí, tak jsem poznala i otce svích dvou děti a zamilovala se. Tenkrát mi kamarádka řekla, pověz mu vše než bude pozdě, ale ja měla obavu že o vše příjdu a zamlčela to. Pak jsem otěhotněla a dál tajila pravdu, pak příšlo druhé dítě a stale jsem mlčela. Stála jsem u okna a bala se že přijedou exekutoři, stala jsem u okna a bala se lidi. Přitom jsem měla milujiciho partnera, jeho rodiče mě měli rádi, pak už ne. Lhala jsem jemu a i ostatním a ani mi to nepřišlo divné. Nechala jsem všechny aby mě litovali, aby byli okolo mě ale přitom jsem se jích bala. Vubec jsem si neuvědomovala co dělám. Najednou vše vyšlo na jevo a ja stale nebyla upřímná a nadále jsem lhala až se semnou přítel rozešel a vzal mi syna. Udělal navrh že syn bude u něho a dcerka u mě a ja to podepsala. Další životní chyba a rána a ja trpěla a nemohla si to odpustit. Najednou jsem žila z osobou která to zaoříčinila a ja všechnu vinu hazela na ni a přitom si za to mohu sama. Jsem nemocná a tahle nemoc se těžko dá vylečit. Vždy se přiznám a pak to zapomenu a udělám znovu, brečím nad sebou a další den se směji. Budou vánoce a ja netuším co semnou bude. Miluji své děti, pro ně tu ještě jsem. Mám tohle vše v sobě proto že jsem tak špatně žila?Nebo proto že to tak má být? A měla by vůbec dcerka žít semnou?Neměla bych se nechat zavřít do lečebny?To jsou otázky které mi leží v hlavě, malo spím malo jim a přitom na venek vypadám normálně. Ted jsem zase ublížila ranila a mrzí mě to. Má sestra mi pomohla, vytahla mě nahoru a ja jsem zase dole, nevažila jsem si pomoci, proč to mám v sobě?Jak s tím zatočit. Bojím se jít k psychologovi, mám strach to říkat, lepe se mi to píše. Poradíte mi kde je terapie přes net, Děkuju