Pája.............

Před pěti lety a třemi měsíci mi zemřela dcera na rakovinu prsu. Bylo jí pouhých 24 let a byla maminkou, dnes 11-ti leté holčičky. Ani po té době se na bolesti ze ztráty nezměnilo nic. Někdo tvrdí, že čas léčí, ale ještě jsem neměla den, kdy bych neplakala. A stále nemůžu uvěřit. Potácím se životem, snažím se být užitečná ostatním dětem, vnoučatům a i když přišly radostné okamžiky, před 10 měsíci se narodila naše vnučka Violka, už radost až do srdce nedorazí. Člověk se už pořád bojí o ostatní a živoří.

Mam uplne stejne pocity po smrti meho muze jako vy ale nemam pro koho zit...jsem vlastne jako ziva mrtva..

Manzel mi zemrel 18 dubna 2016 trvalo mi skoro sest mesicu nez mi vubec doslo ze je to pravda...stalo se to nahle doma prede mnou jsem zdravotni sestra tak jsem okamzite zahajila masaz srdce ...odesel mi po trech minutach pod rukama RZP prijela okamzite do deseti minut...ozivovali ho jeste dalsicch 45 minut ale ja se modlila aby ho uz nechali odejit protoze mozek bez kysliku je po patnacti minutach nenavratne poskozeny...protoze to bylo nahle a doma musel na soudni pitvu mela jsem v byte tri policajty ti volali ke me psycholozku ktera kecala nesmysly...az jsem ji musela vyhodit...byla jsem v takovem soku ze mi neukapla ani slua...pak jsem sla pro protokol na soudni patologii a rekli mi ze zemrel na srdecni tamponadu coz je vzacne...vyrizovali jsme pohreb ...nechala jsem ho odvezt do jeho rodne zeme a pohrbit do hrobu k jeho rodicum protoze vim ze by si to tak pral...chteli jsme tam odejit zitl..teprve kdyz byl obrad a dovezli na podstavci rakev s krizem na viku jsem se zacala hrozne trast ale ustala jsem to a nezhroutila se...neukapla mi jedina slza jen hrdlo se mi sevrelo...jeho syn z prvniho manzelstvi a jeho rodina se ke me chovali jako bych vubec neexistovala...pritom za manzelova zivota jsme meli normalni vztahy...uplynulo osm mesicu nez mi doslo ze se mi manzel uz nikdy nevrati...stalo se to ve dve hodiny v noci a ja od te doby vubec v noci nespim nebo se probouzi okolo te druhe hodiny a je mi cim dal hur hlavne ran8 vstavam az odpoledne aa kdyz se probudim..tak je mi tak zle ze kazdemu dalsimu dnu tikam peklo dne ..to neni zivot ale prezivani..zili jsme s muzem 18 roku meli jsme syna ...zemrel nam ve ctyrech mesicich na SIDS je to syndrom nahleho umrti kojence nikdo nevi proc se to stava...pak jsme nasli pejska ktery nam pomohl prekonat bolest a krizi kterou jsme prozivali..zemrel pet mesicu pred manzelem...jeste za zivota muze mi nasli na mozku cystu ...neda se to operovat...zacala jsem mit problemy s pravou rukou a nohou ...a motorikou ...j pohybem..jsem uplne sama izolovana ani pejska nemuzu kvuli tomu zdravotnimu stavu mit...pratele zmizeli prichodem me nemoci...jsem uplne opustena saa...nemam uz vuli anu chut zit jsem vlastne ziva ...mrtva..prala bych si usnout a uz se neprobudit.....je mi cim dal hur a ja premyslim o tom ze si vezmu zivot jen zatim nemam dost odvahy...nenasla jsem jedinou pomocnou ruku po muzove smrti..nejsem sobestacna...nakup mi musi vozit i obedy....sama si neuklidim kvuli te ruce...smrt by pro me byla vysvobozenim...avsak zivi do hrobu jit nemuzeme...ale ja jsem ziva ...mrtva

V první řadě přijměte mou upřímnou soustrast... Opravdu upřímnou. Můj manžel zemřel před měsícem... Nedožil transplantace srdce.... Je to přesně tak, jak píšete. Vše toto může pochopit jen člověk, který toto prožil... Stále čekám, že napíše,že zavolá... I když vím, že je to nemožné... Nejde se s tím stále pořádně smířit... Držte se a přeji silné nervy...

promiňte mi, můžu reagovat na váš článek? máme to tak podobné....můj muž se jmenoval Pavel a vzali jsme se v roce 2006. Máme dvě malé děti....10 a 7let...a přesně po 10 letech teď 30. listopadu 2016 manžel zemřel...píši příspěvek pod vámi....mám pocit, že je to hrozný zlý sen....a moc bych si přála ho mít zpět...nevím proč se nám to děje? je to tak nespravedlivé....ano a ta věta co jste napsala, láska smrtí nekončí to je pravda s pozdravem Míša