Rakovina

Je mi líto Vaší maminky, i já Vám přeji upřímnou soustrast. Moje maminka zemřela před 5 měsíci taktéž na ledvinový nádor (Grawitz) a následné metastáze lymfatickým systémem do dutiny břišní a plic. Obávám se, že toto stadium už je nezvratné a současné lékařské znalosti nestačí. Chemoterapie a ozařování se v tomto případě nedoporučují, protože jsou téměř neúčinné. Ba naopak, spíš by svým dopadem na imunitní systém uškodili a život neprodloužili. Biologická léčba a imunoterapie jsou na tom o trošku lépe, ale vše záleží na včasném odhalení, dokud ještě nádor (respektive jeho buňky) nejsou rozesety do okolních orgánů. Takový mohl být i případ mé maminky, kdyby lékař, který prováděl ultrazvuk a zjistil neobvyklý útvar velikosti vlašského ořechu na pravé ledvině, nález dál zkoumal. Do zprávy napsal, že jde spíš o vyklenutí ledviny než o nádorové ložisko. Doslova. Kdyby nález dál zkoumal a odeslal maminku na CT a další vyšetření, mohlo být vše jinak. Za půl roku, při další prohlídce, kdy byl diagnostikován zhoubný nádor velikosti lidské pěsti a přítomny metastázy, už bylo pozdě. Měla následovat resekce ledviny, ale ani k ní nedošlo z důvodu zdravotního stavu, kdy hrozilo, že se z umělého spánku už neprobudí a bylo otázkou, zda má vůbec nějaký smysl kvůli metastázím v plicích. Vím, že v takových chvílích se člověk chytá každého stébla, ale v životě jsou věci, které prostě nejdou zvrátit. Důležité je, že jste byli s ní a pomáhali jí. Že mohla cítit vaši lásku a péči. Jako křesťan věřím, že Bůh má všechno ve své ruce a nic mu neunikne. S maminkou jsme se mohli v posledních chvílích modlit, spolehnout se na Krista a odevzdat mu její duši a mám naději, že se s ní jednoho dne setkám. Jak se říká, čas trošku zbrousí hrany, ale nikdy nezapomenete. Když je někdo velkou součástí Vaší duše a odejde, zůstane po něm velká díra a vy víte, že už nikdo a nic to místo nenahradí jako onen milovaný. Tak to prostě je. A myslím, že je tomu tak dobře. Právě to nás dělá lidskými bytostmi, které dokáží soucítit s ostatními a je to neoddělitelná součást života každého z nás. Je čas rození a čas umírání, čas života a čas smrti. Takový je zkrátka náš svět...

Terezko, přijměte upřímnou soustrast. Nic si nevyčítejte udělala jste, co bylo ve vašich silách. Je mi vás moc líto, protože přijít o maminku je vždy bolestné, zvlášť když jste tak mladá a maminku byste ještě potřebovala. Nevěřím na klišé, že čas všechno zhojí, musíte se jen naučit s tím žít. Zemřel mi manžel před třemi měsíci, soucítím s vámi. Mám syna ve vašem věku a jen proto, že vím, že mě stále potřebuje, jsem tady. Jinak mě na světě nic nedrží. Martina