Radka
•
7. září 2015
•
Truchlení

BOLEST NEMÁ KONCE

Je to ani ne dva měsíce co mi umřel tatínek na rakovinu. Tak nejak to pořád nemůžu pochopit. Pořád vidím jeho tvář jak se ze všech sil snažil s nemocí poprat jak to do poslední chvilky nevzdával a pořád doufal,že to všechno bude dobré, v to sme ostatně doufali mi všichni i když nám lékaři dali jasně najevo že to spěje ke konci. V posledních chvílich života už ani nemohl mluvit, půl roku nic nejedl jen sondou do břicha, .... a pak přišel v létě tohoto roku konec. Pořád slyším v telefonu maminku jak mi říká " Tatka umřel" Ta slova mi rvou srdce. I když to píšu tak břečím. Nejsem ani schopná si s nikým o tom promluvit,protože hned břečím pořád věřím a myslím si že to byl jen zlý sen,ale když k našim přijedu a vidím to prázdné místo na gauči kde poslední půl roku ležel, je to hrozné.... Vím že to chce čas,ale já bych tak ráda aby tady byl. Zrovna se mu tak všechno dařilo v práci v životě. Vnoučátka ho milovala. Tolik bych mu toho chtěla říct,vůbec nevím jak se s tím srovnat. Ta bolest je někdy nesnesitelná.Kvůli dětem,ale se musím držet. Pokaždé když jedu večer domů z práce tak brečím doufám,že se mi někde zjeví dá znamení,tolik mi chybí... a nejvíc mne trápí čím vším si musel projít tolik utrpení a bolesti proto,že nikdy nikomu nic neudělal :-( Sem hodně citlivé povahy a stačí jen neco malinko co mi ho připomene tak brečím,nedávno sem se rozbrečela i na parkovišti když na mne promluvil chlap jestli znám jistý spray. Jasně že sem ho znala používal ho tatínek na rány po ozařování než nám umřel :-(
2 reakce Vložit vlastní příběh
Daniela Kreuzová
  (kontaktovat autora příběhu) •
17. června 2016
Dobrý den p.Radko,
dostala jsem se na tyto stránky náhodou a když jsem si přečetla Váš příběh..., tak vidím i ten svůj. Můj tatínek onemocněl rakovinou tlustého střeva a operaci zvládl bez jakýkoliv problémů a zdálo se, že ani žádná rakovina v jeho životě nebyla. Bohužel, za 12 let tato nemoc udeřila znovu, ale v mnohem těžší variantě, rakovina slinivky, člověk si říká proč on, ten nejskvělejší taťka, kterého si člověk mohl mít. V lednu roku 2013 ho operovali, operace "měla" být v pořádku, následovala chemoterapie, kterou ne úplně dobře snášel, ale co se dá dělat, věřit tomu, že to pomáhá. V květnu začal hubnout, ale člověk si říká, chemoterapie, léky... poslední týden v červnu jsem ho vezla do nemocnice, byl hrozně slabý a měl potíže s vyměšováním, lékaři mu dali projímadlo a jeli jsme zase domů, po dvou dnech jsem ho vezla do nemocnice opět, ale to už si ho tam nechali, byla to sobota, v neděli volal, že ho budou operovat, že má srostlé střeva, že se to u takových operací stává, ještě jsem za ním byla pár minut před operací, byl to znovu on, takový silný, velký chlap, ale bál se ..., v pondělí jsem za ním nebyla, jen jsme spolu mluvili po telefonu a vše vypadalo, že je to tak, jak má. To jsem ho slyšela naposledy, v úterý jsem mu volala a on mi telefon i po více vytáčení nebral, volala jsem tedy na JIP oddělení, kde ležel, paní doktorka mi ale sdělila, že při operaci našli obroský nádor a že tatínkovi nezbývá už moc času, den, dva, týden.... Jezdily jsme za ním se sestrou každý den, ale už s námi nemluvil, možná nás vnímal, ale odcházel, poslední naše návštěva byla v sobotu a to už jsme tam nebyly sami, byla tam s námi už i smrt. Tatínek zemřel v noci, 7.7.2023, šťastné čísla, jak pro koho, možná byly i pro něj, už nežil. Smířit se s jeho odchodem bylo a je těžké, všude jsem ho viděla, na chatě, kterou stavěl., doma ve věcech které dělal, byl moc šikovný, u rybníka kam jsem se jezdili koupat, brečela jsem když jsem viděla stejné auto jako měl on... čas to otupí, ale nezapomenu nikdy, blíží se třetí výročí jeho úmrtí a i jeho narozenin 24.6.. Věřím, že i Vám bude tatínek v životě vždy scházet, ani já a moje sestra nikdy nezapomeneme a věřím že, nás Ti naši TAŤKOVÉ hlídají, tak jako když jsme byly malé.
292 lidé vyjádřili účast.
Milan
  (kontaktovat autora příběhu) •
3. prosince 2014
Ahoj Radka, Tvoj príbeh je veľmi smutný a cítim s Tebou aj keď som podobný smútok ešte nezažil...uchovaj si svojho ocka v pamäti naveky aj to aký ste boli šťastní...píšeš , že sa mu darilo v práci aj v živote a takisto mal aj Vás svoju rodinu a preto myslím, že odišiel šťastný. Nedokážem si ani len predstaviť čo prežívaš a moja rada znie, že na svojho ocka spomínaj len v dobrom a spomeň si na všetky nádherné chvíle, ktoré ste spolu prežili. Je mi to veľmi ľúto kedykoľvek mi napíš ak by si to potrebovala.
204 lidé vyjádřili účast.